29 CO 155/2022-31 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Rozsudkem ze dne [datum] okresní soud výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 64,15 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, výrokem II pak uložil žalované povinnost zaplatit ve stejné lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 400 Kč. 2. V odůvodnění usnesení okresní soud vysvětlil, že vydal rozsudek pro uznání, neboť žalovaná podáním ze dne [datum] uznala nárok žalobkyně do dlužné jistiny. Odmítala pouze nahradit náklady řízení ve výši navržené žalobkyní. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vzhledem k plnému úspěchu ve věci, přičemž soud přiznal žalobkyni právo pouze na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. V souladu s judikaturou Ústavního soudu citovanou v odst. 6 odůvodnění rozsudku nepřiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů právního zastoupení, neboť žalobkyně sama spravuje agendu televizních poplatků a pro uplatnění nároku na dlužné poplatky není třeba žádných zvláštních právních znalostí, takže není rozumného důvodu pro zmocnění advokátní kanceláře k zastupování v běžném soudním sporu. Náklady související se zastoupením žalobkyně advokátem tedy soud nepovažuje za účelně vynaložené a jejich náhradu nepřiznal. 3. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné patnáctidenní lhůtě odvolání žalovaná. V podaném odvolání žalovaná tvrdí, že hned po obdržení„ dopisu od soudu“ dluh zaplatila, nicméně žádá o„ prominutí částky 675 Kč + úroky“ a dále i 400 Kč za náhradu nákladů řízení, neboť má omezené finanční možnosti a v současné době musí doplatit nemalou částku za elektřinu. 4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení dlužných poplatků za využívání televize za období od dubna 2020 do srpna 2020 včetně, tj. 5x 135 Kč. V žalované částce 739,15 Kč je zahrnuta jistina pohledávky ve výši 675 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v celkové výši 64,15 Kč. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podala žalovaná odpor, v němž vysvětlila, že k nedoplatku došlo proto, že se přestěhovala a neobdržela proto upomínku k zaplacení. Po obdržení platebního rozkazu vše dala do pořádku a na poště změnila adresu [adresa], která jí byla uložena podle požadavku žalobkyně. 5. Okresní soud správně posoudil, že tímto podáním žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobkyni v rozsahu 675 Kč včetně uplatněného úroku z prodlení. Okresní soud tedy vydal vyhovující rozsudek pro uznání v souladu s § 153a odst. 1 o. s. ř., podle něhož uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Podle § 153a odst. 4 o. s. ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 6. Podle § 205b o. s. ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b). 7. V podaném odvolání žalovaná netvrdí, že ve svém podání dluh vůči žalobci neuznala a že tedy nebyly splněny podmínky vydání rozsudku pro uznání. Netvrdí ani jiné vady řízení, které by mohly vést ke změně rozsudku okresního soudu. Tyto vady odvolání žalovaná neodstranila ani na výzvu soudu, která jí byla doručena dne [datum], jak zřejmé z doručenky založené u č. l. 21 ve spise okresního soudu. Odvolací soud proto odvolání žalobkyně do výroku I. rozsudku odmítl podle § 43 odst. 2, § 211 o. s. ř. 8. Žalovaná své tvrzení, že v průběhu řízení u okresního soudu zaplatila dlužnou částku ve výši 675 Kč, nijak nedoložila, odvolací soud však vyžádal k tomuto tvrzení žalované vyjádření žalobkyně, neboť při pravdivosti tohoto tvrzení by žalobkyně mohla vzít žalobu zpět. Žalobkyně však sdělila, že tuto dlužnou částku doposud neobdržela a teprve od listopadu 2021 začala žalovaná televizní poplatky platit, následně vznikl další dluh, který žalovaná vyrovnala po další upomínce, nicméně šlo o platby za pozdější období, než je žalováno v tomto řízení. Žalobkyně proto na podané žalobě setrvala. 9. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, je nutno aplikovat § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Žalovaná připouští, že ke vzniku nedoplatku a nedoručení upomínky žalobkyní došlo jejím zaviněním, když po přestěhování nenahlásila novou adresu a poplatky přestala platit. Žalobkyně pak pro vymožení dluhu byla nucena podat soudní žalobu a zaplatit soudní poplatek ve výši 400 Kč. Jde o zcela minimální náklady, jejichž náhrada byla okresním soudem přiznána, žalované nebyla uložena náhrada nákladů za právní zastoupení z důvodů, které vysvětlil okresní soud. [jméno] nepříznivá finanční situace žalované nemůže vést k odepření této minimální náhrady nákladů řízení žalobkyni, která vznik dluhu ani finanční situaci žalované nijak nezavinila. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku II. jako správný potvrdil podle § 219 o. s. ř. 10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn tím, že úspěšné žalobkyni v tomto stádiu řízení nevznikly žádné náklady řízení za zaplacený soudní poplatek a náklady za právní zastoupení nelze přiznat z důvodů, které již vysvětlil okresní soud, přičemž žalobkyně náhradu za podané vyjádření k údajné platbě žalované na dluh ani nepožadovala.