29 CO 199/2022-60 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zcela vyhověl žalobě a uložil výrokem I. žalovanému zaplatit žalobci částku 269 166,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 269 166,21 Kč od [datum] do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 52 491,03 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Výrokem III., že vedlejší účastník je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 13 534,26 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. 2. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému v částce 52 491,03 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 767 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 217 000 Kč (tj. předmět řízení bez kapitalizovaného úroku z prodlení) sestávající z částky 9 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 590 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 9 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (podání žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 9 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] částka 1 152,67 Kč představující jednu polovinu (druhou hradí vedlejší účastník) z náhrady za 230 ujetých km v částce 1 705,34 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 6,1 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 34 482,67 Kč ve výši 7 241,36 Kč. K tomu je třeba poznamenat, že soud nesouhlasí s žalovaným, že by mu nebyla zaslána předžalobní výzva – z komunikace založené zástupcem žalobce vyplývá, že žalovaný byl na podání žaloby s ohledem na své odmítavé stanovisko upozorněn. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalované rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 534,26 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 217 000 Kč sestávající z částky z částky 9 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (replika k vyjádření vedlejšího účastníka) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně jedné paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] částka 1 152,67 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 230 ujetých km v částce 1 705,34 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 6,1 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 185,34 Kč ve výši 2 348, 92 Kč. 3. Proti výroku II. a III. o nákladech řízení se včas odvolal žalobce a namítal, že pokud jde o výrok II. rozsudku, jak je patrné z bodu 25. odůvodnění rozsudku, okresní soud vycházel z tarifní hodnoty ve výši 217 000 Kč bez kapitalizovaného úroku z prodlení. Je sice pravdou, že podle advokátního tarifu se při určení výše tarifní hodnoty nepřihlíží k příslušenství, avšak jen tehdy, není-li příslušenství požadováno jako samostatný nárok. To byl i tento případ, kdy výše škody způsobená žalobci byla určena právě jako součet původního nároku žalobce a k tomu pak v mezidobí přirostlého úroku z prodlení, který by musel původní dlužník žalobci uhradit. Šlo tak v konečném důsledku o částku odpovídající celé škodě způsobené žalobci postupem žalovaného. Příslušenstvím, ke kterému se ve smyslu § 8 odst. 1 věty druhé advokátního tarifu nepřihlíží, je aktuální úrok z prodlení, který soud žalobci správně přiznal z žalované částky ve výši 269 166,21 Kč v zákonné výši od [datum] do zaplacení. Soud tak měl vycházet z tarifní hodnoty 269 166,21 Kč. Odměna za jeden úkon právní služby proto měla činit bez DPH 9 380 Kč. Soud však vychází z částky 9 180 Kč bez DPH za jeden úkon právní služby. Rozdíl tak činí 200 Kč za jeden úkon právní služby v neprospěch žalobce. Okresní soud přiznal žalobci vůči žalovanému náhradu za odměnu advokáta za 3,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání a jednoduchá výzva k plnění). Soud nepřiznal žalobci vůči žalovanému bez bližšího zdůvodnění odměnu advokáta za podání ze dne [datum], které se však nevztahovalo, jak zřejmě plyne z bodu 26. odůvodnění rozsudku, pouze k vyjádření vedlejšího účastníka k žalobě, nýbrž i k podání samotného žalovaného, kterým žalobě oponoval, a to zejména v otázce rozsahu mandátu, který žalobce žalovanému udělil. Žalobci tak měla být vůči žalovanému přiznána náhrada alespoň za 4,5 úkonu právní služby. Žalobce však nesouhlasí ani s tím, že by výzva ze dne [datum] zaslaná žalovanému byla jednoduchou výzvou k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, nýbrž šlo o výzvu se základním skutkovým i právním rozborem ve smyslu § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu. Náhrada tak měla být přiznána za 5 úkonů právní služby z tarifní hodnoty ve výši 269.166,21 Kč. K takto určené částce po připočtení cestovních výdajů a náhrady za ztrátu času měla být připočtena daň z přidané hodnoty. Shodné odvolací důvody se týkají i výroku III., jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi žalobcem a vedlejším účastníkem. I zde měla být za základ výpočtu sloužit tarifní hodnota ve výši 269 166,21 Kč. Žalobce proto navrhuje, aby odvolací soud změnil oba napadené výroky tak, že přizná žalobci vůči žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 71 451,73 Kč (včetně DPH) a vůči vedlejšímu účastníkovi částku 13 833,53 Kč (včetně DPH). 4. Odvolací soud bez jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř.) přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části (§ 212, § 212a o.s.ř.) včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je z části důvodné. 5. Při vydání rozsudku rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 8 odst. 1 a.t. není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. 6. Úspěšný v daném řízení byl žalobce, který účelně vynaložil náklady na odměnu a hotové výdaje svého advokáta, okresní soud tedy postupoval správně, pokud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Odvolatelem je namítána nesprávnost pouze v rozsahu celkového určení tarifní hodnoty sporu a ohledně dvou shora uvedených úkonů. Pokud jde o stanovení jeho výše tarifní hodnoty, odvolací soud se ztotožnil s argumentací odvolatele, že předmětem daného sporu byla náhrada vzniklé újmy způsobené jednáním (opomenutím) advokáta, která byla představována částkou 269 166,21 Kč, která je tvořena v insolvenci neuplatněnou jistinou ve výši 217 000 Kč a zákonným úrokem z prodlení, který přirostl ode dne splatnosti jistiny až do rozhodnutí o úpadku (dle ust. § 170 písm. a) i. z.), tj. od [datum] do [datum], který žalobce kapitalizoval částkou 52 166,21 Kč. Tato částka úroku z prodlení tak již v daném řízení nepředstavovala příslušenství nároku, nýbrž nárok samotný – vzniklou újmu, představující jistinu dluhu žalovaného, k níž vzniklo a je uplatňováno další příslušenství v podobě úroku z prodlení, když vzniklá újma nebyla na výzvu uhrazena a teprve k takovému příslušenství se při stanovení tarifní hodnoty daného sporu dle § 8 odst. 1 a.t. nepřihlíží. Okresní soud tedy měl vycházet z tarifní hodnoty sporu 269 166,21 Kč, tj. z hodnoty odměny za úkon ve výši 9 380 Kč podle § 7 bod 6 a.t. Odvolací soud rovněž souhlasí s odvolatelem, že předžalobní výzva obsahovala základní skutkový a právní rozbor dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., tedy i zde náležela žalobci plná odměna 9 380 Kč Odvolací soud naopak nesouhlasil s odvolatelem, že by mu měla být ve vztahu k žalovanému přiznána náhrada za podání z [datum]. Toto podání bylo sepsáno na výzvu soudu k doplnění