30 CO 233/2022-52 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků. Dospěl k závěru, že žalovaný není v dané věci nositelem pasivní věcné legitimace, když již ze samotných tvrzení v žalobě je zřejmé, že jí nelze vyhovět. Při posuzování důvodnosti žádosti o osvobození od soudních poplatků soud přitom v první řadě posuzuje, zda je žalobou uplatněný nárok bezúspěšným uplatňováním práva či nikoliv, a teprve poté přistoupí k posuzování majetkových poměrů žadatele. Pro negativní vyhodnocení žádosti žalobce postačil soudu prvního stupně závěr o tom, že první předpoklad není naplněn. 2. Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání žalobce. V něm provádí určitý souhrn své argumentace obsažené v tvrzeních žaloby. Usnesení soudu prvního stupně označuje za překvapivé s tím, že se jedná o jakési hypotetické domněnky o marném uplatňování práva, když přitom žalobce„ jasně a zřetelně náhradu škody po žalovaném uplatňuje z prokazatelného titulu skutečnosti, že žalovaný neměl v době, kdy škodu způsobil, dispoziční právo k majetku v nevypořádaném jmění manželů cokoliv zpeněžit do doby pravomocného rozhodnutí o vypořádání SJM...“ Žalobce je úpadcem v konkurzním řízení, což mu nebere právo podat předmětnou žalobu. Odvolatel uvádí, že v případě úspěchu ve sporu by náhrada škoda určená soudem žalovanému, náležela do konkurzní podstaty insolvenčního řízení ve prospěch věřitelů, nikoliv žalobce. Insolvenční správce jakožto žalovaný měl mít povědomost, že nemůže zpeněžovat majetek dle účelově vypracovaných znaleckých posudků a pro případ„ škody způsobené škůdcem žalovaným mělo být taktéž zjištění objektivní stránky možného [anonymizováno] činu dle § 346 odst. 1 trestního zákoníku“. Žalobce dále namítá, že byla ignorována skutečnost, že v důsledku konkurzu nemůže žalobce objektivně disponovat s finančními prostředky, zvláště ve výši soudního poplatku. Tato okolnost brání naplnění práva žalobce na přístup k soudu. 3. Odvolací soud, aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které předcházelo jeho vydání. Dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 4. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí. 5. Předmětem občanského soudního řízení je žalobcem uplatněný procesní nárok, který je vymezen předmětem (žalobním petitem) a základem, který tvoří právně relevantní skutečnosti, na nichž žalobce svůj nárok zakládá (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1646/2000 ze dne 25. 3. 2002). 6. Odvolací soud sdílí závěry soudu prvního stupně, pro něž nepovažoval žádost o osvobození od soudních poplatků uplatněnou po právu. 7. Žalobce podal žalobu proti žalovanému s označením„ Mgr. Ing. [příjmení] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], ohlášený společník insolvenčního správce [právnická osoba], IČ [číslo]“ se žalobními tvrzeními v rámci 14 stran textu. Svůj požadavek označuje coby náhradu škody dle § 2910 občanského zákoníku, kterou způsobil škůdce fyzická osoba Mgr. Ing. [příjmení] [příjmení], když„ škoda nevznikla na majetkové podstatě, ale na majetku žalobce a třetích osob (rodina žalobce), vůči osobě žalované, opožděnou výzvou k vyklizení nemovitosti a skutečnosti předání nemovitosti vydražiteli z veřejné dobrovolné dražby v den dražby, před doplacením dražební ceny a výměnou zámků, zůstal žalobci a jeho rodině v nemovitosti veškerý majetek nezapsaný v seznamu konkurzní podstaty, taktéž osobní předměty, oblečení a zařízení domácnosti, tedy veškerý majetek za dobu 30 let společného života rodiny. Tento majetek odmítl insolvenční správce a vydražitel vydat do dnešního dne“. Žalobce připomíná, že v žalobě je tvrzeno, že v rámci insolvenčního řízení došlo v rozporu se zákonem ke zpeněžení majetku z majetkové podstaty dlužníka – žalobce, nejednalo se však o majetek dlužníka, ale o majetek v SJM, jenž nebyl v té době vypořádán, dále došlo k nesprávnému zpeněžení sbírky starožitností a automobilu. 8. Z insolvenčního rejstříku má odvolací soud ověřeno, že řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] je vedeno od [datum], usnesením ze dne [datum] byl zjištěn úpadek dlužníka JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] a bylo rozhodnuto o řešení nepatrným konkurzem. [příjmení] insolvenční správkyně byla ustanovena [právnická osoba] Odvolací soud uvádí, že žaloba je svými tvrzeními koncipována coby náhrada škody proti insolvenční správkyni (proti právnické osobě [právnická osoba]) o náhradu škody, jež žalobci měla být způsobena tím, že při výkonu své funkce správkyně porušila povinnosti uložené jí zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu nepostupovala s odbornou péčí. Absentují však skutková tvrzení, z nichž by žalobce vyvozoval osobní odpovědnost žalované fyzické osoby za škodu, jinak řečeno, svá tvrzení žalobce nepřipíná k odpovědnosti fyzické osoby za škodu či jinou újmu. K tomuto lze dospět již na počátku řízení, aniž by se závěr soudu musel zakládat na (teprve) provedeným dokazováním zjištěném skutku. 9. Ve světle uvedeného považuje odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně za věcně správné, proto bylo podle § 219 o. s. ř. potvrzeno. Nelze vyhovět žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků, brání-li tomu závěr o tom, že se v dané věci jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování žalobních požadavků; za takové situace je nadbytečné zabývat se otázkou, zda je splněna druhá podmínka k osvobození od soudních poplatků, jíž je zjištění ztížených majetkových a osobních poměrů žadatele (§ 138 odst. 1 věta první o. s. ř.).