35 CO 1/2022-168 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu o stanovení povinnosti žalovanému platit žalobkyni výživné rozvedené manželky ve výši 5 000 Kč měsíčně počínaje dnem podání žaloby (tj. dnem [datum]). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že okresní soud vyšel ze zjištění, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 9 C 78/2020-10 ze dne 23. 10. 2020, který nabyl právní moci dne [datum]. Žalobkyně je zaměstnána u [nemocnice], p.o. na dohodu o provedení práce, u [nemocnice], s.r.o. na dohodu o pracovní činnosti a u [právnická osoba], s.r.o. na dohodu o provedení práce, její průměrný čistý měsíční příjem včetně rodičovského příspěvku tak činí 44 850 Kč. Má pravidelné náklady ve výši 12 684 Kč měsíčně (hypotéka 2 670 Kč, pojištění hypotéky 283 Kč, stavební spoření synů 2 x 750 Kč, elektřina 4 610 Kč, internet 399 Kč, stavební spoření žalobkyně 1 000 Kč, stravné ve školce 740 Kč, úrazové pojištění synů a žalobkyně 1 482 Kč). Žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba], s.r.o. s průměrným čistým měsíčním příjmem 38 072 Kč a má pravidelné náklady ve výši 24 519 Kč měsíční (hypotéka 2 670 Kč, stavební spoření synům 2 x 500 Kč, výživné na syny v celkové výši 10 000 Kč, náklady na bydlení v uplatněné výši 8 601 Kč, internet 329 Kč, SIPO 180 Kč, mobilní telefon 333 Kč, odbory 393 Kč, obědy [právnická osoba] 513 Kč, penzijní připojištění 500 Kč). Další částky vynakládá na pohonné hmoty a nákup zboží pro syny. Oba účastníci jsou spoluvlastníky (každý s podílem ½) nemovitosti na adrese [adresa]. Oba mají běžný účet u [právnická osoba], žalobkyně se zůstatkem k [datum] ve výši 120 105,56 Kč, žalovaný 15 106,79 Kč. Dle okresního soudu nevznikl žalobkyni nárok na tzv. sankční výživné podle § 762 odst. 1 o. z. (tj. v rozsahu zajišťujícím, aby rozvedení manželé měli v zásadě stejnou životní úroveň), neboť nelze uzavřít, že by žalobkyně rozvrat manželství převážně nezapříčinila, resp. že by ho převážně zapříčinil žalovaný. Z odůvodnění rozvodového rozsudku totiž vyplývá pouze to, že manželství bylo rozvedeno tzv. sporným způsobem podle § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť manželé spolu nežijí a manžel navázal známost s jinou ženou. Tím však nebyla určena příčina rozvratu manželství. Z výpovědí účastníků pak zjistil, že k rozvratu manželství došlo postupně z důvodu neshod ohledně pracovního vytížení žalobkyně, využití volného času či péče o domácnost. [jméno] žalobkyně připustila, že již v roce 2017 měli v manželství krizi. Okolnost, že žalovaný navázal vztah k jiné ženě, tak již byla důsledkem, nikoliv příčinou tohoto rozvratu. Žalobkyni s dětmi zůstalo po rozchodu účastníků zázemí v rodinném domě účastníků včetně veškerého jeho vybavení, naopak žalovaný si našel jiné bydlení v nájemní bytě. Žalovaný platil žalobkyni výživné ve výši 10 000 Kč celkem pro oba syny a přispíval na ně i nad rámec výživného. Okresní soud proto uzavřel, že žalobkyni nebyla rozvodem způsobena závažná újma, a tedy nebyla naplněna ani druhá podmínka vzniku nároku na sankční výživné. Žalobkyni nevznikl nárok na výživné ani podle § 760 odst. 1 o. z., neboť je schopna se sama živit. Výrokem II okresní soud uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 29 475,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Bc. [jméno] [příjmení]. Úspěšnému žalovanému tak přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu jedné poloviny, když v majetkové a sociální situaci žalobkyně shledal důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání druhé poloviny nákladů řízení (§ 142 odst. 1, § 150 o. s. ř.).