116 C 115/2022 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23. 2. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 6 937,19 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel s žalovaným dne 23. 9. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 937,19 Kč nejpozději do 23. 11. 2019. Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na stránkách [webová adresa], a to tak, že se žalovaný nejdříve zaregistroval, uvedl své osobní údaje, telefonní číslo a emailovou adresu, čímž mu byl zřízen uživatelský účet. Po dokončení registrace zaslal žalovaný právnímu předchůdci žalobce žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Právní předchůdce žalobce prověřil schopnosti žalovaného úvěr splácet a uzavřel s žalovaným shora uvedenou smlouvu. Úvěr žalovaný čerpal bezhotovostně na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný dlužnou částku právnímu předchůdci žalobce ani žalobci neuhradil, a to i přes upomínku právního zástupce žalobce ze dne 3. 12. 2021. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021 uzavřené mezi společností [právnická osoba] a společností [právnická osoba] a Přílohy č. 1: Seznam pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z právního předchůdce žalobce na žalobce. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3. 12. 2021, ve kterém bylo současně vyzván k úhradě dlužné částky. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 12. 2021 byl žalovaný právním zástupcem žalobce vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Dle předloženého podacího lístku právní zástupce žalobce výzvu odeslal dne 3. 12. 2021. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 23. 9. 2019 soud zjistil, že dne 23. 9. 2019 ve 14:51 byla na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] zaslána částka ve výši 5 000 Kč. Z výplatního lístku za měsíc červen 2019 a výplatního lístku za měsíc červenec 2019 soud zjistil příjem žalovaného. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru, která není datována a neobsahuje žádné podpisy stran, bylo zjištěno, že v článku I. této smlouvy bylo uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo žalovaného, jeho adresa, telefonní číslo a emailová adresa. V rámečku nacházejícím se v témže článku smlouvy byl blíže specifikován předmětný úvěr. Dopisem ze dne 15. 11. 2022 banka [právnická osoba] na dotaz soudu sdělila, že ke dni 23. 9. 2019 vedla na jméno žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet] a že téhož dne byla na tento účet připsána platba ve výši 5 000 Kč pod výše vedeným variabilním symbolem. Provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by v žalobě označená osoba jako žalovaný, vstoupil do závazkového vztahu s žalobcem či jeho právním předchůdcem. Nebylo zjištěno, že by dne 23. 9. 2019 došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, když předložená smlouva neobsahuje žádný projev vůle žalovaného tuto smlouvu uzavřít (podpis, [příjmení] kód, verifikační platba odpovídající datu uzavření smlouvy apod.). Z předložených výplatních pásek žalovaného nelze dovozovat vůli žalovaného předmětnou smlouvu uzavřít, když tyto výplatní pásky mohl žalovaný předložit v rámci uzavírání jiné smlouvy s právním předchůdcem žalobce. V řízení však bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce zaslal dne 14. 8. 2019 peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Z tohoto důvodu soud posoudil nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), když žalovaný na svůj účet obdržel od právního předchůdce žalobce peněžní prostředky bez právního důvodu, a je proto povinen tyto vydat. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn vymáhat vydání bezdůvodného obohacení. Jelikož žalovaný v řízení neuvedl, že by požadovanou částku žalobci zaplatil a ani jinak nárok žalobce nerozporoval, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 14. 12. 2021 do zaplacení. Žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úrok z prodlení, neboť se žalovaný dostal marným uplynutím lhůty splatnosti do prodlení. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě lze za výzvu k úhradě považovat předžalobní upomínku ze dne 3. 12. 2021, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů. Upomínka byla dle podacího lístku odeslána dne 3. 12. 2021. Nebylo prokázáno její doručení žalovanému, proto se upomínka považuje dle § 573 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání (dne 8. 12. 2021). Dne 9. 12. 2021 žalovanému započala běžet třídenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 13. 12. 2021 (v souladu s § 607 občanského zákoníku připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující). Žalovaný se tak ke dni 14. 12. 2021 dostal do prodlení a žalobci vzniklo právo na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. očně od 24. 12. 2018 do zaplacení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. ve spojení s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále je„ AT“). Sazba za úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení činí u tarifní hodnoty do 10.000 Kč částku 200 Kč (§14b odst. 1 bod 1 AT). Soud přiznal náhradu nákladů za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé § 11 odst. 1 písm. a), d) AT). Dále byla žalobci přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby do podání návrhu (§14b odst. 5 písm. a) AT). Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, proto byla částka 900 Kč navýšena o 21 % DPH, tj. částku 189 Kč. Žalobci byla také přiznána náhrada soudního poplatku ve výši 400 Kč. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.