55 C 202/2020-35 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 5.771,77 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla uzavřena účastnická smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen jako„ Smlouva“), na základě které se žalobce zavázal poskytovat žalovanému mimo jiné i služby třetích stran a platební služby a žalovaný se zavázal mu za tyto služby řádně platit vyúčtované ceny. Nedílnou součástí této Smlouvy byly i kupní smlouvy na specifikovaná koncová zařízení, na základě níž se žalovaný zavázal hradit žalobci splátky kupní ceny těchto zařízení. Žalovaný však svým povinnostem nedostál a žalobci dlužnou částku v celkové výši 5.771,77 Kč (ačkoliv písemně upomínán) dosud neuhradil. 2. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Dne 18. 5. 2015 uzavřel žalobce s žalovaným [příjmení] smlouvu [číslo] na základě které se žalobce zavázal poskytovat žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací dle specifikace obsažené v Nastavení služeb pro telefonní číslo [tel. číslo], a to včetně zprostředkování služeb třetích stran a včetně platebních služeb. Nedílnou součástí této Smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky. Dne [datum] uzavřeli účastníci dodatek, jehož nedílnou součástí byla i kupní smlouva týkající se koncového zařízení Huawei [anonymizováno] lite, IMEI: [číslo] (dále jen jako„ koncové zařízení [číslo]“). Smluvní strany přitom sjednaly, že zbývající část kupní ceny ve výši 4.600 Kč bude žalovaným uhrazena prostřednictvím 23 měsíčních splátek ve výši 200 Kč, přičemž neuhrazení příslušné splátky ve splatnosti nabývá splatnosti zbytek dluhu. Žalovaný současně dne 9. 2. 2017 sjednal pro koncové zařízení [číslo] i pojištění [anonymizováno] s pojistnou dobou 24 měsíců a zavázal se hradit žalobci měsíční poplatek za pojištění ve výši 99 Kč. Dne 20. 12. 2018 uzavřeli účastníci dodatek, jehož nedílnou součástí byla i kupní smlouva týkající se koncového zařízení Huawei [anonymizováno] [příjmení] 2018, IMEI: [číslo] (dále jen jako„ koncové zařízení [číslo]“). Smluvní strany přitom sjednaly, že na kupní cenu tohoto koncové zařízení ve výši 4.001 Kč bude žalovanému poskytnuta sleva ve výši 4.000 Kč podmíněná dodržením sjednané doby trvání účastnické smlouvy a využíváním služeb s minimálním měsíčním paušálem. Žalobce vyúčtoval žalovanému daňovým dokladem [číslo] ze dne 6. 12. 2018 vystaveným za období od 6. 11. 2018 do 5. 12. 2018 a splatným dne 24. 12. 2018 zprostředkované služby ve výši 258 Kč, platební služby ve výši 87 Kč, splátku za koncové zařízení [číslo] ve výši 200 Kč a měsíční poplatek za pojištění ve výši 99 Kč. Žalobce vyúčtoval žalovanému daňovým dokladem [číslo] ze dne 6. 1. 2019 vystaveným za období od 6. 12. 2018 do 5. 1. 2019 a splatným dne 24. 1. 2019 zprostředkované služby ve výši 99 Kč, platební služby ve výši 517 Kč, splátku za koncové zařízení [číslo] ve výši 200 Kč a měsíční poplatek za pojištění ve výši 99 Kč. Žalobce vyúčtoval žalovanému daňovým dokladem [číslo] ze dne 6. 2. 2019 vystaveným za období od 6. 1. 2019 do 5. 2. 2019 a splatným dne 20. 2. 2019 poplatek za pojištění ve výši 12,77 Kč. Žalobce následně dokladem [číslo] ze dne 16. 4. 2019 (splatným dne 30. 4. 2019) vyúčtoval žalovanému zbývající splátku za koncové zařízení [číslo] ve výši 200 Kč a dokladem [číslo] ze dne 7. 5. 2019 (splatným dne 21. 5. 2019) kupní cenu koncového zařízení [číslo] ve výši 4.000 Kč, neboť žalobce dne 4. 3. 2019 účastnickou smlouvu [číslo] vypověděl. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván dopisem zástupce žalobce ze dne 19. 3. 2020. 5. S ohledem na datum vzniku posuzoval soud právní poměry mezi účastníky podle ustanovení zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Mezi žalobcem a žalovaným vznikly závazkové vztahy uzavřením smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací (ustanovení § 63 zákona č. 127/2005 Sb.) a uzavřením kupních smluv (ustanovení § 2079 a násl. občanského zákoníku). Z těchto závazkových vztahů vznikla žalobci povinnost poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací, a to včetně služeb třetích stran a platebních služeb, a žalovanému vznikla povinnost žalobci za tyto služby hradit vyúčtované ceny, jakož i povinnost uhradit žalobci kupní ceny za poskytnutá koncová zařízení. Z toho výčtu povinností je tedy zřejmé, že žalobce svým povinnostem dostál, naproti tomu žalovaný neuhradil žalobci vyúčtované ceny za zprostředkované a platební služby, ani kupní ceny za poskytnutá koncová řízení a porušil tím své základní povinnosti ze závazkových vztahů vyplývající. Pokud jde o složení a výši dlužné částky, tyto žalovaný nijak nerozporoval. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by dlužnou částku žalobci zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku v celkové výši 5.771,77 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit i úrok z prodlení, přičemž jeho výše byla stanovena na základě nařízení č. 351/2013 Sb. 8. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal odměnu za zastoupení sestávající ze tří úkonů právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání soudu – žaloba ze dne [datum]) v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen jako„ advokátní tarif“); ze tří náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu; z částky 189 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek; a konečně z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč.