108 C 221/2018-316 — Městský soud v Brně

ŽALOBNÍ NARACE 1. Žalobou doručenou soudu dne 20.12.2018, opravenou a doplněnou podáním z 31.7.2019, se žalobci a) a b) domáhali určení, že toho, aby žalovanému bylo uloženo vyklidit a předat jim pozemek p. [číslo] v k.ú. [část obce] v rozsahu pozemku PK [anonymizováno] v k.ú. [část obce] zaplacení částky 10.000 Kč, eventuálně, pro případ, že by soud žalobě na vyklizení nevyhověl, zaplacení částky 20.000 Kč a dále určení, že žalobce a) je jeho vlastníkem. Žalobu odůvodnili tím, že žalobce b) je držitelem požívacích práv k předmětnému majetku, jakožto nadace sui generis s privilegovaným statusem na základě zákona [anonymizována dvě slova] domu. Jedná se o zvláštní vázaný majetkový fond, jehož správa a použití jsou vyhrazeny výlučně hlavě [anonymizována dvě slova] domu a z tohoto titulu panovníkovi [anonymizována dvě slova] jako hlavě státu. Zajišťuje výkon ústavní funkce hlavy státu tím, že hradí veškeré náklady s výkonem této ústavní funkce spojené Žalobce a) je univerzálním dědicem veškerého majetku po [jméno] [jméno] [příjmení], panujícím [anonymizováno] z [anonymizováno], hlavě státu [anonymizována dvě slova], požívajících výsad a imunit podle mezinárodního práva, který zemřel dne 13.11.1989. Žalobce b) je [anonymizována dvě slova] z [anonymizováno], hlavou nezávislého státu – [anonymizována dvě slova]. Jako takový požívá veškerých výsad a imunit podle českého i mezinárodního práva. Hlavou státu je na základě Ústavy [anonymizována dvě slova] z roku 1921 v platném znění. Podle zákona [anonymizována dvě slova] domu mu rovněž náleží právo požívat plody a užitky z veškerého [anonymizováno] majetku, tedy i majetku ve vlastnictví žalobce a). Je povinen chránit jakékoliv ohrožení tohoto majetku. Jako panující [anonymizováno] drží svým vlastním jménem práva k veškerým výnosům, plodům a užitkům z veškerého [anonymizováno] majetku a je oprávněn uplatňovat veškeré nároky na výnosy a náhrady z ušlých výnosů. [anonymizováno] majetek má zvláštní charakter, když je určen především k ústavou uznané podpoře toho, aby [anonymizováno] mohl plnit své povinnosti hlavy [anonymizováno] domu a státu, podle ústavy. Předmětný pozemek, který do tohoto majetku náleží je však v katastru nemovitostí zapsán jako majetek žalovaného a ten jej i drží. Konfiskace majetku [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno], hlavy nezávislého samostatného neutrálního státu však nikdy nenastala, ani nastat nemohla. Dekret [číslo] 1945 Sb., i ostatní prezidentské dekrety se vztahovaly jen na osoby tam uvedené. Nejedná se o věc restituční – žalobci, ani jejich předchůdce [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] nebyli československými ani českými občany. Restituční předpisy pouze ulehčovaly oprávněným osobám vydání majetku, nejsou to předpisy zakládající vlastnické právo státu. Aplikace stanoviska pléna Ústavního soudu Pl.st. [číslo] je nepřípustná. Bylo vydáno s cílem chránit dobrou víru osob odlišných od státu, zapsaných v katastru nemovitostí. V projednávané věci je však vlastníkem sám stát. Ten je veden jako vlastník v katastru nemovitostí, nemovitosti po víc než 75 let okupuje. Zabrání majetku se navíc přímo účastnil. Na rozdíl od soukromých osob není důvod chránit stát před občanskoprávními žalobami a zbavovat jej odpovědnosti, nebo mu vytvářet podmínky pro získání prospěchu plynoucího z jeho neoprávněného jednání. Ústavní soud navíc odmítá, aby obecné soudy vycházely a přímo odkazovaly na rozhodnutí orgánů veřejné moci z období, v němž docházelo k mocenskému zneužívání práva totalitním režimem. Konečné rozhodnutí ve věci předchůdce žalobců bylo vydáno až v roce 1951. Žalobci poukázali na nepromlčitelnost vlastnictví. Vlastník, nebo oprávněný dědic mají právo domáhat se vyklizení majetku, na kterém se cizí osoba, zde stát, nachází bez oprávnění. Vlastnictví se zaručuje, vlastnické právo je nepromlčitelné. Vlastnické právo žalobců, resp. jejich předchůdců, k předmětnému pozemku pořád a kontinuálně existuje, nikdy nezaniklo, nikdo jim ho právoplatně neodebral. Není v tomto směru významné, že pozemek je neoprávněně okupován již 75 let, trvá ve formě tzv. holého vlastnictví. Český a československý stát nemohli být v dobré víře ohledně svého vlastnického práva, nároku na výplatu náhrady ani v otázce legálnosti převzetí nemovitostí. Stát se nemůže dovolávat právní jistoty, pokud sám porušil zákony i ústavní povinnosti. Nemůže své tvrzené vlastnictví odvozovat od běhu času, dobré víry, ani právní jistoty ve své vlastní akty a činy. Žalobci odmítli přechod vlastnictví ex lege na základě dekretu [číslo] 1945 Sb. Odkázali na rozhodnutí Ústavního soudu č. IV. ÚS 524/98, uvedli, že to, zda byl či nebyl dán zákonný důvod konfiskace bylo třeba zjišťovat v příslušném správním řízení. Ke konfiskaci sice docházelo s účinky ex tunc ke dni účinnosti dekretu, avšak k tomu, aby se tak stalo, bylo třeba pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu. To ale není případ projednávaného pozemku. [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] pod dekret 12/ 1945 Sb., ani pod dekrety jiné nikdy nespadal. Byl označen za [příjmení], neboť to mělo být všeobecně známo, nicméně [příjmení] nebyl, a to ani fakticky, ani ve smyslu předmětného dekretu. Již Nejvyšší správní soud v roce 1947 stanovil, že je třeba ke každému případu přistupovat individuálně, to platí i dnes. Za zásadní považovali žalobci otázku imunity [jméno] [jméno] [příjmení] z [příjmení]. Ten byl hlavou nezávislého státu, což je nepochybné a nezpochybnitelné. Konfiskace se na něj nevztahovala a vztahovat nemohla, faktické zabrání majetku je flagrantním porušením mezinárodního práva. Konfiskace byla ve vztahu k jeho osobě nulitním opatřením, které právně neexistuje. O konfiskaci rozhodoval orgán, který nebyl nadán pravomocí. O hlavě státu, jejíž majetek byl ve více historických zemích, rozhodl jeden okresní národní výbor, jakkoli mělo rozhodovat ministerstvo vnitra po dohodě s ministerstvem zahraničí. Neexistoval skutkový základ, což způsobilo bezobsažnost. Neexistovalo přihlášení se [jméno] [jméno] [příjmení] k německé národnosti při sčítání lidu – sám se nepřihlásil a německé národnosti nebyl. Rozhodnutí bylo nesmyslné, vnitřně rozporné a absentovala vůle – z obsahu textu lze číst„ [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] se označuje za osobu německé národnosti“, což neodpovídá dikci dekretu, který nepředpokládá„ označení“, ale to, že určitá osoba je za osobu německé národnosti„ považována“. Toto kritérium ale nebylo splněno ani prokázáno. Konfiskace tedy nikdy nenastala. Dále žalobci poukázali na ust. čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy na ochranu lidských práv, z níž dovozují pravomoc soudu přezkoumávat věcnou správnost a případnou nicotnost správních aktů. Soudy nemohou být svazovány pravidly omezujícími plnou jurisdikci. Není možné setrvávat na dogmatech, lžích a nepravdách, které založily orgány ovládané komunistickou mocí, ať už neexistující Okresní národní výbor Olomouc a pak Nejvyšší správní soud v Bratislavě. STANOVISKO ŽALOVANÉHO 2. Žalovaný se bránil tím, že pro úspěch vindikační žaloby musí být prokázáno vlastnické právo, to nenastalo. Pro úspěch žaloby na určení musí být dán naléhavý právní zájem, ten dán nebyl. Žalobci uplatňují více nároků, primárním je však posouzení nároku na určení vlastnictví žalobce a) k předmětné nemovité věci, neboť na tom závisí důvodnost ostatních nároků. Určovací žaloba je preventivního charakteru, má eliminovat stav nejistoty. Nelze-li očekávat, že bude takovou funkci plnit, nemůže být dán ani naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Na určení, že žalobce a) je vlastníkem předmětného pozemku žalobci naléhavý právní zájem mít nemohou. To je bez dalšího důvodem pro zamítnutí žaloby. Na stát přešlo vlastnictví dekretem 12/ 1945 Sb., vyhláška Okresního národního výboru v Olomouci je jen deklaratorní, nelze ji přezkoumat. Určení národnosti či etnicity [jméno] [jméno] [příjmení] z [příjmení] je nerozhodné. Titulem je dekret, vyhláška se nepřezkoumává. Vady konfiskačního řízení nemohou konfiskaci zpochybnit. Nelze na ni pohlížet dnešníma očima. Bylo věcí státu, jaké křivdy se rozhodne napravit, limitem je rok 1948. Otázky národnosti nemohou být přezkoumávány. Jsou to dokonané skutečnosti. Žalobcům nesvědčí ani aktivní věcná legitimace. Úřední potvrzení Justičního úřadu [anonymizována dvě slova] je z roku 2015, nedokládá stav ke dni podání žaloby. Žalobce a) by měl prokázat svoji existenci v době podání žaloby do současnosti, což je rozhodné i pro posouzení aktivní legitimace žalobce b). Pokud žalobci dovozují svoji aktivní věcnou legitimaci z toho, že žalobce a) je univerzálním dědicem veškerého majetku po [jméno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] z [anonymizováno], zemřelém 13.11.1989, tato není dána, neboť žalobci a) nesvědčí k požadovanému určení nabývací titul. Úřední potvrzení [anonymizováno] zemského soudu ve [anonymizováno] z [datum] je zcela nedostačující. Dědictví jako takové nebylo projednáno. To, že žalobce a) byl zůstavitelem ustanoven univerzálním dědicem, ještě nezakládá univerzáln