108 C 5/2020-93 — Městský soud v Brně

1. Žalobci se žalobou domáhali určení, že jsou vlastníky pozemku p. [číslo] o výměře 78 m2, ostatní plocha v k.ú. [část obce], [územní celek], a to tak, že mají spoluvlastnický podíl o velikosti id. ¼ ve společném jmění manželů, spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ je ve výlučném vlastnictví žalobce a) a spoluvlastnický podíl o velikosti id. ¼ je ve výlučném vlastnictví žalobkyně b). Žalobu odůvodnili tím, že tento pozemek je oplocenou předzahrádkou před jejich rodinným domem. Přes tuto předzahrádku vede vstup do domu a s domem tvoří logický celek. Dům byl vystavěn v 30. letech 20. století, žalobci i právní předchůdci žalobce (rodiče žalobce) o tento pozemek pečovali, na vlastní náklady jej osázeli a zatravnili. Žalobcům v užívání předzahrádky nikdo nebránil. Také stavební úřad uložil žalobcům povinnost vybudovat v předzahrádce na náklady žalobců vodoměrné a kanalizační šachty, dlážděné vstupy a vjezdy do garáží, zpevněné plochy pro nádoby na odpadky apod. V celé ulici patří ke každému rodinnému domu oplocené předzahrádka, která tvoří jednotnou celistvou linii. Žalobci se tedy domnívali, že byli vždy v dobré víře, že jim k tomuto pozemku svědčí vlastnické právo a toto vlastnické právo tedy vydrželi. Informaci o tom, že pozemek tvořící předzahrádku není jejich vlastnictvím, se dozvěděli až v roce 2012 v souvislosti s rekonstrukcí vozovky v ulici [ulice]. 2. Žalobci dále uvedli, že nemovité věci (rodinný dům, zahradu i předzahrádku) vlastnili předci žalobce a). V roce 1984 žalobci odkoupili od [jméno] a [jméno] [příjmení] id. ¼ nemovitých věcí, kterou nabyli do společného jmění manželů (tehdy bezdpodílové spoluvlastnictví manželů). Dále žalobce a) nabyl darováním id. ¼ nemovitých věcí od své babičky [jméno] [celé jméno žalobkyně] v roce 1988. [jméno] [celé jméno žalobkyně], sestra žalobce následně převedla darovací smlouvu v roce 1995 každému ze žalobců id. ¼ nemovitých věcí. Nakonec žalobci dovozují svoji dobrou víru také ze stavebního řízení z roku 1990, kdy byla prováděna realizace vestavby garáže v rodinném domě. Ve stavebním povolení bylo uvedeno, že žalobce má zajistit svod vody a zpevnění předzahrádky v rámci budování vjezdu přes tuto předzahrádku. Ani v této souvislosti se žalobci nedozvěděli, že nejsou vlastníky předzahrádky. Tehdy stavební úřad nevyžadoval souhlas vlastníka, v rámci stavebního řízení se v tomto ohledu nic neřešilo. Žalobci také poukazují na obsah znaleckého posudku Ing. [příjmení] z roku 1983, kde se hovoří o předzahrádce. 3. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že nabyl vlastnické právo na základě § 5 zákona č. 172/1991 Sb. o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Tvrzení žalobců o jejich dobré víře nemůže obstát zejména s ohledem na rozhodnutí Rady zemského hlavního města Brna ze dne 24. 6. 1938, dle kterého měly být majitelům domů předzahrádky propůjčeny. Žalovaný dále disponuje dopisem ze dne 24. 6. 1938 adresovaným panu [jméno] [celé jméno žalobce], jednomu z předků žalobce, z jehož obsahu je zřejmé, že pozemek je vlastníkům domu pouze propůjčován za účelem zřízení předzahrádek. Právní předchůdci žalobce tak nemohli být v dobré víře ohledně vlastnického práva k pozemku. Dále dobrou víru žalobců nabourává to, že žalobci podali dne 26. 9. 2012 návrh na dispozici s majetkem města, kde uvedli, že nejsou vlastníky. 4. Soud při zjišťování skutkového stavu vyšel jednak ze shodných skutkových tvrzení účastníků a dále z provedených důkazů a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům. 5. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] ze dne 17.5.2021 je zřejmé, že žalovaný je v katastru nemovitostí evidován jako vlastník pozemku [parcelní číslo], o výměře 78 m2, ostatní plocha, způsob využití zeleň v k.ú. [část obce], obci [obec]. Jako nabývací titul je zde uveden § 5 zákona č. 172/1991 Sb. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 10.1.2020 je zřejmé, že žalobci jsou vlastníky pozemku p. [číslo] o výměře 131 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům a pozemku p. [číslo] o výměře 338 m2, zahrada, přičemž žalobce a) je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. ½, žalobkyně b) je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. ¼ a spoluvlastnický podíl o velikosti id. ¼ je ve společném jmění manželů žalobců. Nabývacími tituly jsou kupní smlouva ze dne 24. 5. 1984, kterou žalobci nabyli id. ¼ do společného jmění manželů, darovací smlouva ze dne 28. 4. 1988, kterou nabyl žalobce a) id. ¼ nemovitých věcí a darovací smlouva ze dne 5. 10. 1995 (právní účinky vkladu ke dni 6. 10. 1995), kterou nabyli oba žalobci zbývající spoluvlastnické podíly. Tyto skutečnosti jsou mezi účastníky nesporné. 6. Z výpisu z evidence nemovitostí týkající se [list vlastnictví] v k.ú. [část obce], okres [okres] zjistil, že v roce 1975 nemovité věci vlastnil [jméno] [celé jméno žalobce], [jméno] [celé jméno žalobkyně] (každý id. ¼) a [jméno] [příjmení] (id. 1/2). 7. Z notářského zápisu č. 3 NZ 129/88 ze dne 28.4.1988 soud zjistil, že žalobce a) nabyl darovací smlouvou spoluvlastnický podíl o velikosti id. ¼ k domu [adresa] s parcelou [číslo] zastavěná plocha, o výměře 129 m2 a pozemek p. [číslo] zahrada o výměře 337 m2. Dárkyní byla paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] [datum narození], babička žalobce a). Z notářského zápisu č. 3 NZ 165/84 ze dne 24.5.1984 soud zjistil, že žalobci jako manželé nabyli do tehdejšího bezpodílového spoluvlastnictví manželů (nyní společné jmění manželů) spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ k domu [adresa] s parcelou [číslo] zastavěná plocha, o výměře 129 m2 a pozemek p. [číslo] zahrada o výměře 337 m2. Prodávajícími byli [jméno] [příjmení] [jméno]. Z rozhodnutí ze dne 2.11.1987, č.j. 1 D 499/87-30 vyplývá, že [jméno] [celé jméno žalobkyně] nabyla děděním od zůstavitelky [jméno] [celé jméno žalobkyně] spoluvlastnický podíl id. ¼ domu [adresa] s parcelou [číslo] zastavěná plocha, o výměře 129 m2 a pozemek p. [číslo] zahrada o výměře 337 m2. Z darovací smlouvy ze dne 5.10.1995 uzavřené mezi [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], sestrou žalobce a) jako dárkyní a žalobci jako obdarovanými vyplývá, že každý z žalobců na základě této smlouvy nabyl do svého výlučného vlastnictví spoluvlastnický podíl o velikosti id. ¼ k domu [adresa] s parcelou [číslo] zastavěná plocha, o výměře 129 m2 a pozemek p. [číslo] zahrada o výměře 337 m2. Tyto skutečnosti vyplývají také ze zápisu v katastru nemovitostí, z účastnického výslechu žalobce a žalovaný žádnou z těchto skutečností nerozporoval. 8. Stejně tak mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný zaslal žalobcům dopis ze dne 10.9.2012, č.j. MMB/304306/2012, ve kterém žalovaný oznámil žalobcům, že užívají pozemek p. [číslo] v k.ú. [část obce], jehož vlastníkem je žalovaný a žádá je o doložení užívacího titulu, dále byli žalobci upozorněni, že může být vymáháno bezdůvodné obohacení za užívání tohoto pozemku. Dopis byl dle dodejky doručen žalobcům dne 14. 9. 2012. Následně z návrhu žalobců na dispozici s majetkem města podané majetkovému odboru [stát. instituce] a další korespondence (například z dopisů majetkového odboru [stát. instituce] ze dne 5.7.2014, č.j. MMB/019130 /2014, ze dne 3.9.2014, č.j. MMB/034463 /2014, ze dne 14.11.2013, č.j. MMB/038671 /2013, dopisu žalobců ze dne 29.9.2014 a dopisu žalobců a dalších vlastníků domů v ulici [ulice]) je zřejmé, že probíhala komunikace mezi žalobci (a dalšími vlastníky domů v ulici [ulice]) ohledně řešení majetkového režimu předzahrádek. K dohodě však nedošlo kvůli odlišné představě o výši kupní ceny případně nájemného. 9. Z účastnického výslechu žalobce a) vyplynulo, že žalobce na dům na ulici [ulice a číslo] začal docházet, když mu onemocněli rodiče. V domě tehdy bydlela jeho babička, strýc a dva nájemníci. V rodině byla shoda o tom, že dům si žalobce a) opraví pro sebe. V osmdesátých letech došlo ke koupi spoluvlastnického podílu od [jméno] a [jméno] [příjmení], kdy převod zařizovala babička žalobce a). Žalobci pak začali v domě bydlet v roce 1985. Žalobce a) dále prováděl vestavbu garáže, kdy vjezd do garáže vedl přes předzahrádku. Žalobce a) stavební úpravy prováděl na základě stavebního povolení a projektové dokumentace. Žalobce a) platí daň z nemovitých věcí, přičemž uvedl, že daňové přiznání pro něj zpracovávala sestra, a že když jej poprvé podával v roce 1992, blíže jeho obsah nezkoumal a není si tedy jistý, jestli daň hradí také za předzahrádku. Ke svojí laické vědomosti o velikosti pozemků uvedl, že zahrada má podle něj rozlohu okolo 400 m2, dům má rozlohu 110 nebo 115 m2 a předzahrádka má 80 m2. Babička se žalobci a) nikdy nezmínila o tom, že předzahrádka na rozdíl od domu a pozemku není jejich rodiny a že patří někomu jinému. Když se žalobcům v roce 2012 ozvalo město, překvapilo je to. 10. Z fotodokumentace je také zřejmé, že předzahrádka je oplocena, je na ní vybudován chodník a vjezd do garáže a jsou na ní vysázeny dřeviny a jiné rostliny. 11. Ze svědeckých výpovědí svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]