112 C 79/2021-105 — Městský soud v Brně

1. Žalobním návrhem ze dne 19. 3. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 241 600 Kč s příslušenstvím. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, když ve dvou splátkách (155 000 Kč a 130 000 Kč) poskytl žalobce v roce 2016 žalovanému částku 285 000 Kč. V mezidobí byla vrácena částka 43 400 Kč, když k platbám docházelo nepravidelně. Přes mnohé urgence k doplacení zbytku zápůjčky nedošlo. 2. Žalovaný se k žalobě po věcné stránce nijak nevyjádřil. 3. Jednání původně nařízené na 29. 9. 2021 bylo odročeno k žádosti žalovaného s odůvodněním, že jeho nezletilý syn je nemocný. Žádosti bylo vyhověno, přičemž současně byl žalovaný upozorněn, že k dalšímu jednání bude soud vyžadovat doklady o tom, že syn byl nemocen, resp. že žalovaný z tohoto důvodu nemohl k soudu dojít, např. z důvodu poskytnutí volna pro ošetřování člena rodiny. Současně byl nařízen termín jednání na 27. 10. 2021. Z něho se žalovaný opět omluvil, a to opět formou, kterou nepředpokládá zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), jako relevantní, když se tak stalo běžným mailem nikoli jinou elektronickou formou s verifikovatelnou totožností dotyčného, byť i později doplněnou odpovídajícím způsobem. V tomto případě soud již žádosti nevyhověl, zejména proto, že žalovaný ignoroval požadavek soudu na doložení předchozí nemožnosti se k soudu dostavit, jakkoli i v uvedeném případě byla i první žádost soudu zaslána nevyhovující formou, v druhém sledu však žalovaný nijak nedokládal nemožnost se k soudu dostavit ani pro účely druhé žádosti, kde se omezil pouze na sdělení nutnosti den po jednání nastoupit k hospitalizaci. V den jednání pak měl podstoupit předoperační vyšetření, které jistě není plánováno na celý den. V obou případech se žalovaný nijak neobtěžoval vyjádřit se k meritu věci a vylíčit svůj pohled na skutková tvrzení poskytovaná žalobcem. Podle ustanovení § 101 odst. 3 OSŘ tak soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když tomu nic nebránilo. 4. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že v průběhu druhé poloviny roku 2016 bylo poskytnuto žalovanému celkem 285 000 Kč, které žalobce získal z úvěrů, které si za tímto účelem vzal. Při předání prostředků nebyl nikdo, kdo by hodnověrným způsobem uvedl, kolik uvedené peněžní transakce ve svém celku činily. Všechny ostatní osoby měly informace pouze od účastníků řízení. Z přehledu plateb (č. l. 32) bylo zjištěno, že žalovaný měl žalobci vrátit částku 43 400 Kč v průběhu ledna 2017 až května 2020, a to v různých částkách. Z emailové, jakož i sms komunikace účastníků, resp. dcery žalobce (č. l. 11, 16 až 22, 30 a 31, 80 až 87) bylo zjištěno, že žalobce, resp. jeho dcera, urgovali žalovaného o vrácení blíže nespecifikované sumy peněz, kdy jedinou reakcí žalovaného byla neurčitá sdělení, že se nachází ve špatné situaci a příští týden, resp. v blíže určený termín určitě nějakou částku pošle, jakmile ji bude mít k dispozici. V reakci na konkrétní zmínky o částce cca 300 000 Kč (č. l. 30 p. v., 84 p. v.) žalovaný uvedenou sumu nijak nerozporoval, ani netvrdil, že by původní výše byla jiná, pouze přisliboval, že bude dluh hrazen, aby vztahy mezi účastníky nebyly do budoucna zatíženy uvedeným problémem. K dotazu a uvedení částky 285 000 Kč žalovaný zmínil, že žalobce může počítat s platbou cca 20 000 Kč ještě před Vánoci, aniž by se blíže vyjádřil k celkové částce. Ze zvukové nahrávky vyplynuly obdobné skutečnosti jako ze shora uvedené komunikace, tedy zmínka o výši dluhu žalobcem (cca čas 7:30), aniž by tato výše byla rozporována žalovaným, z jehož strany byly opět poskytnuty blíže nespecifikované neurčité přísliby plateb v budoucnu (např. čas 3:50 nebo 4:50). K výzvě žalobce z 21. 12. 2020 (č. l. 14, 15, 23 a 25) žalovaným dluh uhrazen nebyl. Návrh smírného řešení věci zůstal neúspěšný (č. l. 91, 92, 94 a 95). 5. Návrhy na doplnění dokazování u jednání připojením policejního spisu blíže nespecifikovaného, z něhož měly být čteny blíže nekonkretizované listiny, jakož i výslech dcery žalobce soud jako nadbytečné zamítl, neboť skutkový stav byl dostatečně prokázán již provedenými listinnými důkazy. K předání samotných prostředků by žádný z uvedených důkazů sloužit nemohl, všechny zainteresované osoby měly informace o výši peněz pouze ze sdělení účastníků a jediným přítomným, a to ještě jen při jedné z plateb, bylo nezletilé dítě, které nemohlo vědět, kolik peněz si účastníci předali, pouze obecnou skutečnost, že se tak stalo, což ale bylo prokazováno i zbylými v řízení provedenými důkazy. 6. Po právním posouzení prokázaného skutkového stavu soud dospěl k následujícím závěrům. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník,„ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce“. 8. V projednávané věci je zřejmé, že mezi účastníky došlo v minulosti (rok 2016) k poskytnutí peněžních prostředků žalobcem žalovanému, přičemž bylo dokazováním též jasně prokázáno, že žalovaný si byl vědom své povinnosti uvedené prostředky vrátit. Je tak dle názoru soudu nepochybné, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Zápůjčka je reálný kontrakt (též rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4312/2008, publikovaný v systému ASPI pod č. JUD186258CZ), který vyžaduje pro svůj vznik i skutečné předání peněz. Soud je toho názoru, že předání peněz bylo nesporné. Naopak ne zcela přímo prokazované bylo, v jaké výši byly peněžité prostředky poskytnuty s ohledem na to, že nic nebylo zachyceno v písemné podobě a prokazování výše zápůjčky, se opíralo o komunikaci mezi účastníky. Výše zápůjčky byla prokazována zejména sděleními žalobce ve spojení s komunikací mezi ním a žalovaným, resp. tím, jakou formou žalovaný reagoval, případně čemu se při své reakci naopak vyhnul. 9. Ze vzájemné komunikace je patrné, že žalobce nejednou zmínil částku 300 000 Kč, resp. částku 285 000 Kč, která měla být poskytnuta, přičemž dle sdělení samotného žalobce byla částka 43 400 Kč již uhrazena. Jedinou reakcí žalovaného na uvedená sdělení, aniž by nicméně sám podal vyjádření k tomu, v jaké jiné výši mohla být zápůjčka poskytnuta, či kolik z ní ještě zbývá vrátit, bylo vyhýbavé sdělení o tom, že se nenachází v dobré situaci a že se snaží a i nadále snažit bude dluh uhradit postupně podle možností, aby již mezi nimi nadále nebyly problémy zatěžující jejich vztah. Jakkoli nelze uvedená vyjádření brát jako uznání závazku co do důvodu a výše, případně s tím spojit důsledky, které se k takovému kroku váží, lze z nich usoudit na povědomost žalovaného o dané výši dluhu a minimálně slovní ochotě celou situaci vyřešit. Kdyby dluh z jeho strany neexistoval nebo by existoval v jiné výši, nepochybně by to žalovaný sdělil, naopak zavazoval se k tomu, že se bude celou situaci snažit řešit pro obě strany uspokojujícím způsobem. K tomu nicméně nakonec nedošlo. V řízení nebylo ze strany soudu zjištěno nic, co by tvrzení žalobce, byť do určité míry neprokazatelná ničím jiným než jeho výslechem, resp. skutkovými tvrzeními, zpochybňovalo, případně čím by byl samotný žalobce znevěrohodňován. V zásadě mu nic nebránilo ani to, aby požadoval vrácení celé původní tvrzené zápůjčky bez přihlédnutí k v mezidobí provedeným platbám, a ponechal veškerou iniciativu k prokazování nižšího než v původní výši existujícího dluhu na žalovaném. Soud tak na základě těchto sice nepřímých důkazů přesto dovodil, že žalovaný stále dluží uvedenou částku, když dotyčný měl dost času a prostoru – a to i v probíhajícím řízení – aby zpochybnil samu existenci závazku nebo jeho výše, omezil se však pouze na vytáčky, odklady a omluvy z jednání. Skutečnost, že žalovaný byl k uhrazení dluhu vyzván a neuhradil jej včas, vedla rovněž k tomu, že se dostal do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku a je povinen zaplatit žalobci kromě zbývající části jistiny zápůjčky též úroky z prodlení ve výši plynoucí z § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. 10. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, soud mu proto podle ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ přiznal náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v odměně advokáta ve výši 9 300 Kč/úkon stanovené podle ustanovení § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v celkové výši 65 100 Kč, a paušální náhradě nákladů podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč/úkon za úkony právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení a první poradě s klientem, žalobě, předžalobní výzvě, sepsání právního rozboru věci, další výzvě k plnění v návaznosti na sestavení splátkového kalendáře a účasti na jednání 29. 9. 2021 a 27. 10. 2021 podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d), g), h) a m) advokátního tarifu ve výši 2 100 Kč. Součástí náhrady nákladů je i náhrada zmeškaného času