115 C 107/2021-17 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 15. 4. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni částku 1619 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný je držitelem televizního přijímače, dne 1. 10 2013 se přihlásil do příslušné evidence a vznikla mu povinnost platit poplatek dle zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaný dluží poplatky za období květen 2019 až červenec 2019 a říjen 2019 až červen 2020 (tedy 12 měsíců) ve výši 135 Kč měsíčně (za měsíc květen 2019 pak 134 Kč). 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Soud provedl dokazování potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 3. 2021, výzvou ze dne 15. 9. 2020 a 13. 11. 2020, výpočtem úroku z prodlení. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný se jako držitel televizního přijímače dne 1. 10. 2013 přihlásil do evidence jako poplatník televizního poplatku. Žalovaný nezaplatil televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně za dobu od května 2019 do července 2019 a za dobu od října 2019 do června 2020 (za měsíc květen ve výši 134 Kč). Do dispozice žalovaného byla doručena upomínka k zaplacení žalované částky. 5. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 6. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o RaTP“). 7. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dle ust. § 7 odst. 2, 3 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný, ačkoliv byl držitelem televizního přijímače, nezaplatil za období od května 2019 do července 2019 a za období od října 2019 do června 2020 televizní poplatek a vznikl mu tak dluh v celkové výši 1 619 Kč. Soud proto žalobě plně vyhověl (výrok I.) a zavázal žalovaného k úhradě tohoto plnění v celkové výši 1 619 Kč. Protože žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni takto vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2012 Sb. 8. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč určených dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za dva úkony spočívající ve výzvě k plnění a návrhu ve věci samé, jelikož se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.