115 C 114/2020-123 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 1.6.2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 16.560 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce na základě smlouvy o úvěru ze dne 21.2.2019 poskytl žalovanému úvěr ve výši 12.000 Kč, žalovaný však dosud žalobci dlužnou částku nevrátil. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí do 17.3.2019. Dále byl žalovaný povinen hradit poplatky dle sazebníku žalobce a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, pokud se ocitne v prodlení. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 12.000 Kč, a smluvní pouty za období od 18.3.2019 do 9.4.2020 ve výši 5.728 Kč. Žalobce marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek. 2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, poukazoval na skutečnost, že u něj nebyla řádně zkoumána schopnost úvěr splácet. Tvrdil, že si není vědom, že by o úvěr žádal. Žalovaný nepopřel, že účet č. [bankovní účet] je jeho účtem, současně tvrdil, že k tomuto účtu mělo přístup více osob. 3. Soud při zjišťování skutkového stavu vyšel jednak ze shodných skutkových tvrzení účastníků a dále z provedených důkazů a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům. 4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10.6.2021 a její přílohou a potvrzením o připsání úplaty bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] převedla pohledávku za žalovaným z úvěrové smlouvy [číslo] na žalobce. 5. Z nepodepsaného návrhu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15.2.2019 a ze dne 21.2.2019 soud zjistil, že na základě tohoto návrhu měl žalobce poskytnout žalovanému úvěr v konečné výši 12.000 Kč s úrokem 0% a splatností do 17.3.2019 Součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobce a seznam poplatků žalobce, ze kterých vyplývá povinnost žalovaného hradit poplatky a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, pokud se ocitne v prodlení. 6. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] odeslala na účet žalovaného shodný s účtem uvedeným v návrhu na uzavření úvěrové smlouvy částku 0,01 Kč, jednalo se o ověřovací platbu týkající se bankovního spojení s žalovaným. 7. Z výpisu z účtu žalobce ze dne 15.2.2019 a 22.2.2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] zaslala na účet žalovaného dne 15.2.2019 částku 8.000 Kč a dne 22.2. 2019 další 4.000 Kč. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 14.4.2020 a seznamu odeslané pošty ze dne 14.4.2020 soud zjistil, že právní zástupce věřitele vyzýval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky ve výši 17.829,37 Kč do 15 dnů od doručení této výzvy. 9. Žalobce předložil soudu ofocený občanský průkaz žalovaného, ze kterého ověřoval osobní údaje žalovaného uvedené v návrhu na uzavření smlouvy. 10. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že společnost [právnická osoba] je zapsána v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru 11. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce předložil soudu nepodepsaný návrh smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15.2.2019 a ze dne 21.2.2019, na základě kterého měl žalobce poskytnout žalovanému úvěr v konečné výši 12.000 Kč s úrokem 0% a splatností do 17.3.2019 Součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobce a seznam poplatků žalobce, ze kterých vyplývá povinnost žalovaného hradit poplatky a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, pokud se ocitne v prodlení. Dle výpisu z účtu zaslala společnost [právnická osoba] na účet žalovaného dne 15.2.2019 částku 8.000 Kč a dne 22.2.2019 další 4.000 Kč [právnická osoba] vyzývala žalovaného k úhradě dlužných částek před podáním žaloby. Po podání žaloby postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na žalobce. 12. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Podle ust. § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle ust. § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 15. Podle ust. § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 16. Podle ust. § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 17. Podle ust. § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 18. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobce tvrdil, že prostřednictvím profilu žalovaného byla uzavřena smlouva na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by konkrétně žalovaný se smlouvou souhlasil, to jednoznačně neprokazuje ani zaslání kopie občanského průkazu. Smlouva není žalovaným podepsána ani zde není možnost jednoznačného určení jednající osoby, když kopie občanského průkazu, sms, inkaso, emaily ani log do profilu jednoznačně nemohou určit, kdo byl jednající osobou, která sms, email či občanský průkaz poskytla, či se do profilu přihlásila, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na občanském průkazu. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv zvolený žalobcem neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost identifikace osoby. K jednoznačné identifikaci jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy. 19. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části skutečně poskytnuté jistiny ve výši 12.000 Kč, neboť předestřená smlouva nebyla ze strany žalovaného řádně podepsána a tím pádem nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření předmětné smlouvy ve znění předložené žalobcem. Soud upozorňuje žalobce, že pokud by bylo uzavření smlouvy prokázáno, jednalo by se o smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. OZ a nikoliv smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a násl. OZ, jelikož dle obsahu smlouvy se jednalo o bezúročné poskytnutí zastupitelné věci – peněžních prostředků. Placení úroků je jedním z definičních znaků smlouvy o úvěru a bezúročný úvěr tak není úvěrem, ale zápůjčkou. 20. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne 15.2.2019 částku 8.000 Kč a dne 22.2.2019 další 4.000, které však žalovaný žalobci na výzvu neuhradil. Žalobci tak vznikl dle § 2993 OZ nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 12.000 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl pouze v části poskytnuté jistiny a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 12.000 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužných částek přípisem ze dne 14.4.2020. Žalovaný byl vyzván k zaplacení ve lhůtě 14 dnů ode dne doručení výzvy, nesplnil-li v této lhůtě, nachází se od 5.5.2020 v prodlení a je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 21. Vzhledem k tomu, že nebyla prokázána existence úvěrové smlouvy, nepřiznal soud žalobci smluvní pokutu, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – dle výsledků dokazování neexistuje. Nebylo tak p