115 C 12/2021-54 — Městský soud v Brně

1. Žalobou došlou soudu dne 15.1.2021 a doplněnou podáním ze dne 9.2.2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci dlužnou mzdu ve výši 18.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1.12.2020. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 1.10.2020 pracovní poměr, žalobci vznikl nárok na mzdu ve výši 18.000 Kč hrubého. Ke dni 25.11.2020 dal žalovaný žalobci výpověď a nezaplatil mu mzdu za listopad 2020. 2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, tvrdil, že žalobce v listopadu 2020 nekonal práci, za kterou by mu náležela mzda, proto s ním ukončil pracovní poměr ve zkušební době. 3. Soud provedl dokazování a dospěl k těmto dílčím závěrům o skutkovém stavu. 4. Z pracovní smlouvy ze dne 1.10.2020 soud zjistil, že žalobce jako zaměstnanec a žalovaný jako zaměstnavatel uzavřeli pracovní smlouvu, ve které se žalobce zavázal vykonávat pro žalovaného od 1.10.2020 práci kuchaře a žalovaný se zavázal platit žalobci mzdu ve výši 18.000 Kč hrubého měsíčně. Účastníci si dohodli zkušební dobu v délce tří měsíců. Z listiny ze dne 25.11.2020 soud zjistil, že žalovaný zrušil s žalobcem pracovní poměr ve zkušební době ke dni 25.11.2020. Z výzvy ze dne 20.12.2020, podacího lístku a SMS zprávy soud zjistil, že žalobce odeslal žalovanému výzvu k úhradě mzdy za listopad 2020 ve výši 18.000 Kč. Z výpisu z účtu za 12/ 2020 soud zjistil, že na účet žalobce nebyla ze strany žalovaného v tomto měsíci poukázána žádná peněžitá částka. Z výpisu telefonických hovorů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti. 5. Z knihy docházky žalovaného za listopad 2020 soud zjistil, že v období od 1.11.2020 do 25.11.2020 žalobce nekonal práci dle evidence měl neomluvenou absenci. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v listopadu 2020 konala práci kuchařky v provozovně žalovaného. Její pomoc na této provozovně byla ze strany žalovaného odůvodněna tím, že nenastoupil kuchař. Žalobce neznala. Ze zprávy společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že žalobce s touto společností nikdy nespolupracoval. 6. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovaným jako zaměstnavatelem vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 1.10.2020 pracovní poměr. Účastníci si dohodli zkušební dobu v trvání tří měsíců. Žalovaný ukončil s žalobcem pracovní poměr ve zkušební době ke dni 25.11.2020. Podle žalovaným vedené evidence pracovní doby žalobce v období od 1.11.2020 do 25.11.2020 nekonal práci pro žalovaného. 7. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. 8. Podle § 109 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce (dále jen zákoník práce) za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. 9. Podle § 109 odst. 2 zákoníku práce mzda je peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. 10. Při posuzování nároku žalobce na dlužnou mzdu vycházel soud z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3989/2011, podle kterého, je-li mzda - jak vyplývá z citovaných ustanovení - plněním poskytovaným zaměstnavatelem zaměstnanci za vykonanou práci, je vznik práva (nárok) na mzdu podmíněn skutečným výkonem práce zaměstnance a nikoliv jen pouhým pracovním poměrem mezi ním a zaměstnavatelem. Okolnost, že zaměstnanec vykonal pro zaměstnavatele práci, je proto jednou ze skutečností významných pro rozhodnutí sporu o mzdu, které jsou jeho účastníci povinni tvrdit k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení (§ 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.), a k jejichž prokázání jsou povinni označit důkazy (§ 120 odst. 1 věta první o.s.ř.). K prokázání toho, že zaměstnanec vskutku vykonal pro zaměstnavatele práci, slouží zejména evidence odpracované doby, kterou je zaměstnavatel povinen vést u jednotlivých zaměstnanců podle ustanovení § 96 odst. 1 písm. a) zákoníku práce a která je jedním ze základních podkladů pro výpočet mzdy zaměstnance. Z hmotněprávní úpravy obsažené v ustanoveních § 109 odst. 1 a § 96 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, která vymezuje obsah povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele, vyplývá, že ve sporu o zaplacení mzdy má žalobce jako zaměstnanec břemeno tvrzení o tom, že mezi ním a žalovaným zaměstnavatelem byl uzavřen (vznikl) pracovní poměr a že pro zaměstnavatele vykonal práci. Z tohoto břemene tvrzení pak pro zaměstnance (žalobce) vyplývá důkazní břemeno, jde-li o prokázání tvrzení toho, že mezi účastníky došlo ke sjednání pracovního poměru. Brání-li se oproti požadavku zaměstnance na zaplacení mzdy žalovaný zaměstnavatel námitkou, že zaměstnanec (žalobce), se kterým sjednal pracovní poměr, pro něj práci nevykonal, nemá (nemůže mít) ohledně tohoto tvrzení důkazní povinnost (prokazovat lze jen to, co se stalo, nikoliv to, co se nestalo), ale nese břemeno tvrzení, že podle jím vedené evidence odpracované doby zaměstnanec v době, kdy měl podle svého tvrzení vykonat práci, nepracoval, a má povinnost označit k tomuto tvrzení důkazy. Pokud ovšem zaměstnavatel unesl své břemeno tvrzení i důkazní břemeno o tom, že zaměstnanec podle evidence pracovní doby v rozhodném období nepracoval, vyvstává tím pro zaměstnance - má-li mít ve sporu úspěch - povinnost tvrzení, že evidence odpracované doby vedená zaměstnavatelem neodpovídá skutečnosti a že opravdu vykonal pro zaměstnavatele práci, a povinnost označit důkazy potřebné k jeho prokázání. 11. V posuzovaném případě bylo v řízení tvrzeno a prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byl uzavřen (vznikl) pracovní poměr, který trval od 1.10.2020 do 25.11.2020. Žalobce se domáhal mzdy za 11/ 2020. Žalovaný tvrdil a prokázal, že podle zaměstnavatelem vedené evidence pracovní doby žalobce v listopadu práci nekonal, měl neomluvené absence. Za této situace bylo na žalobci, aby tvrdil a prokázal, že evidence odpracované doby vedená zaměstnavatelem neodpovídá skutečnosti a že opravdu vykonal pro zaměstnavatele práci. Soud byl připraven o této povinnosti žalobce dle § 118a) odst. 1, 3 o.s.ř. u jednání poučit, žalobce se k jednání nedostavil, zbavil se možnosti být soudem poučen. Jestliže žalovaný netvrdil a neprokázal, že evidence odpracované doby vedená zaměstnavatelem neodpovídá skutečnosti a že opravdu vykonal pro zaměstnavatele práci, musí rozhodnutí soudu vyznít v jeho neprospěch, proto soud žalobu ve výroku I. rozsudku v celém rozsahu zamítl. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má zcela procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení, které činí celkem 10.260,80 Kč. Tato částka sestává z těchto částek: - 7.280 Kč odměnu advokáta za 4 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání ze dne 13.4.2021, podání ze dne 20.8.2021, účast u jednání dne 3.12.2021) ve výši 1.820 Kč za úkon určené podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb, - 1.200 Kč za hotové výdaje advokáta podle §13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 režijní paušály po 300 Kč služby (převzetí zastoupení, podání ze dne 13.4.2021, podání ze dne 20.8.2021, účast u jednání dne 3.12.2021), - 1.780,80 Kč za DPH, jehož je zástupce žalovaného plátcem. Soud nepřiznal žalovanému odměnu za podání ze dne 21.4.2021, neboť tato podání obsahuje skutečnosti, které mohl žalovaný uvést v podání ze dne 13.4.2021, za které byla žalovanému odměna přiznána. Náklady řízení je žalobce povinen uhradit podle § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.