115 C 153/2021-21 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 6. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 588 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“) provozoval v období od 14. 11. 2019 do 29. 2. 2020 vozidlo r.z. [anonymizováno], jehož je vlastníkem, bez uzavřeného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Denní sazba příspěvku pro období bez pojištění vozidla žalovaného podle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., činí 86 Kč; výše zákonného příspěvku za 108 dnů, kdy žalovaný neměl k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, činí 9 288 Kč. Žalobkyně dále požaduje poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu; účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 12. 11. 2020 vyplývá, že žalovaný byl jako vlastník a provozovatel vyzván k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo r.z. [anonymizováno] – nákladní automobil s hmotností do 3,5 t, [VIN kód], za dobu od 14. 11. 2019 do 29. 2. 2020 ve výši 9 288 Kč a nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč. Přípisy ze dne 25. 2. 2021 a ze dne 26.3. 2021 byl žalovaný opětovně vyzýván k zaplacení příspěvku ve výši 5 358 Kč a nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč. K zaplacení byl žalovaný vyzván taktéž v rámci předžalobní upomínky ze dne 5. 5. 2021. Na svůj dluh žalovaný neuhradil ničeho. 5. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována 6. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 168/1999 Sb. a zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen„ občanský zákoník“). Podle § 4 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle ustanovení § 4 odst. 3 a 4 zákona č. 168/1999 Sb. se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 7. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. 8. Žalovaný byl jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla povinen uzavřít pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tuto povinnost však nesplnil. V období od 14. 11. 2019 do 29. 2. 2020, kdy nebylo předmětné vozidlo pojištěno a kdy byl žalovaný vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla, tj. za dobu 108 dnů, činí dluh 9 288 Kč při denní sazbě 86 Kč za nákladní automobil s hmotností do 3,5 t, podle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. Protože žalovaný neuhradil v zákonné lhůtě žalobkyni částku 9 288 Kč představující příspěvek a částku 300 Kč představující náklady na jeho uplatnění, dostal se dnem následujícím po uplynutí 30 dnů od doručení výzvy k úhradě ve smyslu ustanovení § 4 odst. 7 citovaného zákona, tedy dnem 27. 1. 2021, do prodlení. Žalovaný je rovněž povinen s ohledem na své prodlení, uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 189 Kč.