115 C 76/2021-21 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 17. 7. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni částku 675 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná je držitelem televizního přijímače, dne 31. 10. 2018 se přihlásila do příslušné evidence a vznikla jí povinnost platit poplatek dle zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaný dluží poplatky za období od května 2019 do září 2019 (tedy 5 měsíců) ve výši 135 Kč měsíčně. 2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Soud provedl dokazování, potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 8. 7. 2020, výzvou k zaplacení ze dne 7. 12. 2019 a žalobkyní předloženým výpočtem úroku z prodlení. Z uvedených důkazů poté soud zjistil, že žalovaná se jako držitel televizního přijímače dne 31. 10. 2018 přihlásila do evidence jako poplatník televizního poplatku. Žalovaná nezaplatila televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně za dobu od května 2019 do září 2019. Do dispozice žalované byla doručena upomínka k zaplacení žalované částky. 5. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 6. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dle ust. § 7 odst. 2, 3 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb. dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaná, ačkoliv byla držitelkou televizního přijímače, nezaplatila za období od května 2019 do září 2019 televizní poplatek a vznikl jí tak dluh v celkové výši 675 Kč. Soud proto žalobě plně vyhověl (výrok I.) a zavázal žalovanou k úhradě tohoto plnění v celkové výši 675 Kč. Protože žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni řádně a včas nesplnila, dostala se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni takto vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2012 Sb. 7. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč určených dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za dva úkony spočívající ve výzvě k plnění a návrhu ve věci samé, jelikož se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.