116 C 137/2019-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7. 3. 2019 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 61.290,99 Kč s příslušenstvím z titulu nehrazeného úvěru, který byl žalované poskytnut právním předchůdcem žalobce na základě smlouvy o úvěru ke kreditní kartě [číslo]. Původní věřitel uplatnil pohledávku v rozhodčím řízení a dle vydaného rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 8. 3. 2010, sp. zn. K [číslo], i v exekučním řízení, které bylo s odkazem na judikaturu týkající se neplatnosti rozhodčích doložek zastaveno usnesením soudního exekutora ze dne 24. 1. 2018, č.j. [číslo jednací]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2016 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovanou na společnost [právnická osoba], [IČO], která následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2016 postoupila pohledávku na žalobce. Jelikož žalovaná nezaplatila dlužnou částku ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 15. 1. 2019, požadoval žalobce po žalované uhrazení jistiny ve výši 60.187,39 Kč, poplatků ve výši 1.103,60 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 37.499,54 Kč za období od 22. 10. 2009 do 13. 1. 2019, úroku z prodlení z částky 61.290,99 Kč od 14. 1. 2019 do zaplacení a dále zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 123.479,26 Kč za období od 20. 12. 2007 do 13. 1. 2019 a úroku ve výši 19,9 % ročně z částky 60.187,39 Kč od 14. 1. 2019 do zaplacení. 2. Městský soud v Brně ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem ze dne 19. 6. 2019, [číslo jednací], proti kterému podala žalovaná včasný odpor. Žalovaná sdělila, že uznává jistinu ve výši 61.291 Kč, kterou žalobci dne 6. 8. 2019 uhradila. Požadované úroky však neuznává. Žalovaná uvedla, že se opakovaně bezúspěšně pokoušela s věřitelem dohodnout na splátkovém kalendáři. Dluh byl vymáhán exekučně na základě neplatného rozhodčího nálezu, přičemž exekuční řízení bylo zastaveno, ale úroky dále naskakovaly. Poukázala, že se jedná o bankovní úvěr a úrok s ohledem na jeho výši považuje za lichvu, životně zničující a naprosto nepřiměřený k výši dluhu. Dále uvedla, že menší část dluhu uhradila přímo exekutorskému úřadu, avšak na výzvu soudu nedokázala sdělit přesnou částku, neboť se jedná o záležitost starší 10 let a komunikace s exekutorským úřadem probíhala telefonicky. Současně s ohledem na svoji finanční situaci požádala o splátkový kalendář se splátkou ve výši 1.000 Kč – 1.500 Kč měsíčně. 3. Usnesením ze dne 2. 10. 2019, č.j. 116 C 137/2019-21, soud řízení co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 40.557,36 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 20.733,64 Kč zastavil, neboť žalobce vzal v uvedeném rozsahu žalobu zpět s odůvodněním, že žalovaná dne 8. 8. 2019 zaplatila žalobci částku ve výši 61.291 Kč a protože v platebním příkazu výslovně neuvedla, že chce platbu započíst na jistinu, započetl žalobce tuto úhradu v souladu s platnými právními předpisy s tím, že se nově domáhá zaplacení jistiny ve výši 61.187,39 Kč, poplatků ve výši 1.103,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 109.538,22 Kč, úroku ve výši 19,90 % ročně z částky 60.187,39 Kč od 9. 8. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 61.290,99 Kč od 9. 8. 2019 do zaplacení. 4. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 6. Ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě [číslo] ze dne 10. 12. 2007 (dále jen„ smlouva“) soud zjistil, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO], dále též„ banka“) uzavřel s žalovanou uvedenou smlouvu, na základě které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr ve formě úvěrového limitu v částce 60.000 Kč. Žalovaná byla oprávněna dle svého určení úvěr čerpat prostřednictvím kreditní karty. Kartový úvěrový účet žalované byl veden pod č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky dle č.l. 4 smlouvy splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/10 vyčerpané jistiny úvěru, kdy konkrétní výše splátky byla žalované sdělena prostřednictvím výpisu z účtu zasílaného žalované každý měsíc. Výše minimální splátky pak byla sjednána na částku 100 Kč. Splátka byla splatná vždy nejpozději k 25. dni v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,9 % z čerpané a dosud nesplacené jistiny v souladu s aktuálním oznámením banky. Žalovaná se současně zavázala hradit cenu za poskytnuté služby ve výši a způsobem stanoveným v Sazebníku [právnická osoba] Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, podmínky k osobním kreditním kartám [právnická osoba] a přehled poplatků spojených s úvěrem ke kreditní kartě. Z čl. VI. odst. 1 a 2 písm. a) a g) úvěrových podmínek soud zjistil, že za případ porušení smlouvy se považuje, mimo jiné prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku vzniklého na základě smlouvy a banka je z tohoto důvodu oprávněna odstoupit od smlouvy a požadovat okamžité splacení celé nebo části úvěru a příslušenství. 7. Z historického výpisu úvěru na jméno žalované ze dne 21. 10. 2009 soud zjistil, že žalovaná průběžně čerpala peněžní prostředky prostřednictvím kreditní karty, avšak nezasílala měsíční splátky v dostatečné výši. Ke dni vyhotovení výpisu žalovaná dlužila na jistině částku 60.187,39 Kč, na poplatcích částku 1.103,60 Kč a na splatných úrocích ve výši 19,9 % ročně za období od prvního dne čerpání, tj. 20. 12. 2007, do 21. 10. 2009 částku 11.325,24 Kč. 8. Z dopisu banky ze dne 16. 3. 2009, který si dle předložené dodejky žalovaná převzala dne 18. 3. 2009, soud zjistil, že žalované bylo oznámeno odstoupení od smlouvy ke dni 26. 3. 2009, a to z důvodu jejího prodlení s úhradou peněžitého závazku. 9. Z usnesení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha, ze dne 24. 1. 2018 vydaného pod č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že exekuce byla dle § 55 odst. 3 e.ř. zastavena z důvodu dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., když exekuce vedená na základě předloženého rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. [jméno] [příjmení] dne 8. 3. 2010, pod sp. zn. k [číslo], je nepřípustná. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 12. 9. 2016 soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila předmětnou pohledávku na společnost [právnická osoba] Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2016 soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobce. O změně v osobě věřitele byla žalovaná společností [právnická osoba] informována předloženým dopisem ze dne 26. 9. 2016. 11. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 15. 1. 2019 a podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky a upozorněna na možnost soudního vymáhání. 12. Z žalovanou předložené poštovní poukázky A soud zjistil, že žalovaná dne 6. 8. 2019 zaplatila ve prospěch účtu žalobce, jenž byl uveden v předžalobní upomínce, částku ve výši 61.291 Kč, přičemž žalovaná do zprávy pro příjemce čitelně uvedla slovo„ jistina“. 13. V projednávaném sporu nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Soud proto v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník posuzoval daný závazkový vztah dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obchodní zákoník“) a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) ve znění do 31. 12. 2013, neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1. 1. 2014. 14. Dle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Dle § 502 odst. 1 věty prvé obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 16. Dle § 503 odst. 2 obchodního zákoníku mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatné i úroky z této splátky. 17. Dle § 365 věty prvé obchodního zákoníku dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. 18. Dle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 19. Dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 2