116 C 219/2021-21 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 2. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 4.300,15 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena účastnická smlouva, na jejímž základě byly žalovanému právním předchůdcem žalobce poskytovány služby třetích stran. Nedílnou součástí smlouvy byla i kupní smlouva na koncové zařízení s podmíněnou slevou. Žalovaný však řádně vyúčtované služby nezaplatil, a proto mu byla také doúčtována podmíněná sleva. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný s právním předchůdcem žalobce ([] [právnická osoba], [IČO]) uzavřel účastnickou smlouvu [číslo] jejíž nedílnou součástí byla kupní smlouva na koncové zařízení Huawei Y6 2017, kdy při koupi byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce sjednána podmíněná sleva ve výši 4.000 Kč za podmínky, že bude dodržena sjednaná doba trvání účastnické smlouvy. Na základě účastnické smlouvy se právní předchůdce žalobce dále zavázal poskytovat žalovanému služby třetích stran prostřednictvím služeb elektronických komunikací a žalovaný se zavázal za tyto služby řádně platit vyúčtované ceny ve lhůtě splatnosti uvedené v jednotlivých vyúčtováních. Výše uvedené služby byly žalovanému vyúčtovány fakturou [číslo] ze dne 13. 1. 2018, která byla splatná dne 27. 1. 2018 ve výši 0,15 Kč. Jelikož žalovaný porušil své povinnosti vyplývající z účastnické smlouvy, právní předchůdce žalobce fakturou [číslo] která byla splatná dne 16. 4. 2019, doúčtoval původně poskytnutou podmíněnou slevu ve výši 4.000 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2020 postoupil původní věřitel pohledávku včetně příslušenství na žalobce. Žalovaný byl o změně v osobě věřitele informován dopisem ze dne 30. 11. 2020, jak je patrné z předloženého Oznámení o postoupení pohledávky. Žalobce žalovanému vyúčtoval i náklady na vymáhání ve výši 300 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 8. 12. 2020. Žalobce tak požaduje po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 4.300,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4.000 Kč od 17. 4. 2019 do zaplacení. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah uzavřením nepojmenované smlouvy dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). V tomto závazkovém vztahu byl právní předchůdce žalobce povinen poskytovat žalovanému prostřednictvím své komunikační sítě služby třetích osob a žalovaný byl povinen za tyto služby platit částku stanovenou ve vyúčtování. Žalovaný však porušil svoji smluvní povinnost tím, že za poskytnuté služby právnímu předchůdci žalobci nezaplatil. Současně mezi účastníky vznikl závazkový uzavřením kupní smlouvy na koncové zařízení dle § 2079 a násl. občanského zákoníku, kdy v tomto závazkovém vztahu byl právní předchůdce žalobce povinen odevzdat žalovanému koncové zařízení a žalovaný se zavázal za něj zaplatit kupní cenu poníženou o podmíněnou slevu. Jelikož žalovaný porušil podmínky stanovené pro podmíněnou slevu, doúčtoval právní předchůdce žalobce žalovanému kupní cenu. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, a proto žalobci vzniklo v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný v řízení neuvedl, že by dlužnou částku žalobci uhradil a ani jinak nárok žalobce nerozporoval, soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 4.300,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4.000 Kč od 17. 4. 2019 do zaplacení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř., ve spojení s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále je„ AT“) Sazba za úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení činí u tarifní hodnoty do 10.000 Kč částku 200 Kč (§14b odst. 1 bod 1 AT). Soud přiznal náhradu nákladů za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé § 11 odst. 1 písm. a), d) AT). Dále byla žalobci přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby do podání návrhu (§14b odst. 5 písm. a) AT). Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, proto byla částka 900 Kč navýšena o 21 % DPH, tj. částku ve výši 189 Kč. Žalobci byla také přiznána náhrada soudního poplatku ve výši 400 Kč. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř., v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.