116 C 254/2020-31 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou ze dne 20. 8. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 12.437 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne 16. 1. 2019 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2.437 Kč do sjednaného termínu 10. 2. 2019 nevrátil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 16. 1. 2019 uzavřeli účastníci prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce (dále jen„ smlouva“), a to tak, že žalovaný na internetových stránkách žalobce [webová adresa] vyplnil formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, zadal požadované osobní údaje, potvrdil seznámení se se zněním smlouvy o zápůjčce a zněním všeobecných obchodních podmínek a elektronicky za pomoci PINu, který obdržel na v žádosti uvedené telefonní číslo, smlouvu podepsal. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které žalobce dle předloženého bankovního výpisu zaslal žalovanému dne 16. 1. 2019 na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2.437 Kč do 10. 2. 2019. Pro případ prodlení žalovaného se splacením zápůjčky byla mezi účastníky v článku 2.3. smlouvy ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonný úrok z prodlení. Současně se žalovaný dle téhož článku zavázal zaplatit žalobci účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátil, zaslal žalobce žalovanému dne 17. 2. 2019, dne 24. 2. 2019, dne 3. 3. 2019, dne 12. 3. 2019 a dne 27. 3. 2019 písemné upomínky, které byly zpoplatněny částkou 500 Kč za každou z nich. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 20. 4. 2020, která byla žalovanému dle předloženého podacího lístku odeslána téhož dne. Žalobce tak požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 12.437 Kč (jistina + poplatek), náhrady nákladů za vymáhání ve výši 2.500 Kč (upomínky) a smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč, když žalobce s ohledem na § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru požaduje smluvní pokutu pouze do výše, která nepřesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. 5. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Dle § 1968 věty prvé občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 7. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. občanského zákoníku. Žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaný zavázal společně s poplatkem ve výši 2.437 Kč ve stanovené době vrátit. Žalovaný svoji povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem porušil, proto jej žalobce prostřednictvím písemných upomínek opakovaně vyzval k zaplacení dlužné částky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobci vzniklo v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by žalobci dlužnou částku zaplatil a ani jinak tvrzení žalobce nerozporoval, soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 12.437 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 11. 2. 2019 do zaplacení a částku ve výši 2.500 Kč. 11. Soud však zamítl nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 12.437 Kč za období od 11. 2. 2019 do 19. 8. 2020 ponížené na částku 5.000 Kč. Žalobce si je sám vědom nepřiměřenosti této smluvní pokuty, když v žalobě uvádí, že s ohledem na § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru požaduje smluvní pokutu do výše, která nepřesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. I přes požadované snížení smluvní pokuty má však soud za to, že ujednání takovéto výše smluvní pokuty ve spotřebitelské smlouvě je z ohledem na výši poskytnuté částky (10.000 Kč) a dobu splatnosti (25 dnů) zcela nepřiměřené, toto ujednání se příčí dobrým mravům a je tak ve smyslu § 580 občanského zákoníku neplatné. Z tohoto důvodu soud žalobu v této části zamítl. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 2717/08 vycházel soud ohledně míry úspěchu ve věci z úspěchu v celém sporu včetně příslušenství. Při určování míry úspěchu vycházel soud ze stavu ke dni vyhlášení rozsudku, tj. z částky 23.182,80 Kč. Žalobce byl úspěšný pouze v částce 18.182,80 Kč, tj. z 78,4 %, žalovaný byl naopak úspěšný z 21,6 % (5.000 Kč). Soud odečetl neúspěch žalobce od jeho úspěchu a dospěl k závěru, že žalobce má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 56,8 %. Dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT) činí sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení u tarifní hodnoty přes 10.000 Kč do 30.000 Kč částku 300 Kč. Soud přiznal náhradu nákladů za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé § 11 odst. 1 písm. a), d) AT). Dále byla žalobci přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby do podání návrhu (§14b odst. 5 písm. a) AT). Původní právní zástupce žalobce není plátcem DPH, proto částka 1.200 Kč nebyla navýšena o příslušnou sazbu DPH. Žalobci byla také přiznána náhrada soudního poplatku ve výši 800 Kč. Celková výše náhrady nákladů by tak v případě plného úspěchu žalobce činila 2.000 Kč. Soud však přiznal náhradu nákladů jen ve výši 1.136 Kč. 13. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.