116 C 98/2021-77 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 27.4.2021 se žalobce po žalovaných domáhá určení, že zemřelá [jméno] [příjmení] byla ke dni své smrti vlastníkem bytu [číslo] podílu na společných částech domu a pozemku. Žalobu odůvodnil tím, že zemřelá zůstavitelka trpěla těžkou demencí a nebyla tedy schopna činit jakékoli právní úkony. Darovací smlouva, kterou uzavřela zůstavitelka s pravnučkou [celé jméno vedlejší účastnice] je tedy absolutně neplatná. Žalobce jako dědic má v tomto případě naléhavý právní zájem na určení podle § 80 o.s.ř., že byt byl ke dni smrti zůstavitelky v jejím vlastnictví, jelikož je dědicem. 2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili. Vlastníky předmětného bytu se stali po právu. Namítali nedostatek aktivní věcné legitimace, jelikož v řízení by měl být na straně žalobce i druhý dědic z dědického řízení. Další námitkou je nedostatek naléhavého právního zájmu. Pokud by i soud dospěl k závěru, že zůstavitelka byla vlastníkem nemovitosti ke dni svého úmrtí, neměnilo by to nic na tom, že žalovaní se stali vlastníky nemovitosti zcela řádně a po právu. 3. Žalovaní navrhli vstup vedlejšího účastníka do řízení, a to [celé jméno vedlejší účastnice], která jim předmětný byt prodala. Na výzvu soudu tato do řízení vstoupila jako vedlejší účastník na straně žalovaných. 4. Soud z usnesení zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 3.11.2020 zjistil, že účastníky dědického řízení po zemřelé [jméno] [příjmení] byli pozůstalý syn [jméno] [příjmení] a pozůstalý vnuk [jméno, příjmení]. 5. Z darovací smlouvy ze dne 13.2.2020 bylo zjištěno, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] uzavřela jako dárce s [celé jméno vedlejší účastnice] jako obdarovanou tuto smlouvu, jejímž předmětem bylo darování bytové jednotky [číslo] bytu a spoluvlastnických podílů na společných částech budovy, a pozemcích (předmětná nemovitost). 6. Z kupní smlouvy ze dne 21.7.2020 bylo zjištěno, že [celé jméno vedlejší účastnice] jako prodávající uzavřela tuto smlouvu s žalovanými, jako kupujícími na předmětnou nemovitost – byt [číslo] se spoluvlastnickými podíly s kupní cenou 2.650.000 Kč. 7. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] bylo zjištěno vlastnické právo k předmětnému bytu ve prospěch žalovaných. 8. Smyslem žaloby na určení vlastnického práva zůstavitele ke dni úmrtí je zjištění, zda tato věc má být projednána v dědickém řízení, kam patří všechny věci, které zůstavitel vlastnil ke dni úmrtí. Vyhověním žalobě na určení, že právní předchůdce žalobce byl ke dni úmrtí vlastníkem určité věci návrhu, není určeno, kdo je jejím současným vlastníkem. Význam takového rozhodnutí je tedy jen v tom, že věc, o kterou jde, resp. šlo, bude projednána v dědickém řízení. Toto rozhodnutí se nedotýká práv třetích osob, které nebyly účastníky tohoto řízení. Žalobce se podle konstantní judikatury může domáhat určení, že jeho právní předchůdce byl ke dni úmrtí vlastníkem nemovitostí a na základě takového určení lze žádat o dodatečné projednání nemovitostí v dědickém řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 1020/2005). 9. Nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení (§ 159a odst. 1 o.s.ř.) z toho vyplývá, že výrok rozsudku o tom, že zůstavitelka byla ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovitostí, je závazný jen pro účastníky řízení a nikoliv pro ty dědice, kteří se tohoto řízení nezúčastnili. Pak nemůže být plně závazný ani pro soud v dědickém řízení. Ostatní dědicové by totiž mohli vlastnické právo zůstavitele zpochybňovat a nebylo by vůči nim možné vyjít z toho, že o něm již bylo rozhodnuto. Proto účastníky řízení o tom, že zůstavitelka byla ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovitosti, musejí být známí dědicové (je nepodstatné, zda na straně žalující či žalované). Pokud účastníky nejsou, nemá žalobce na určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o.s.ř., neboť takové rozhodnutí neodstraní stav nejistoty v právním vztahu a nemůže být spolehlivým základem pro projednání věci v dědickém řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 585/2012). 10. Poučení soudu o tom, koho má žalobce žalovat rozhodně nepatří do poučovací povinnosti soudu ve smyslu ust. § 5 o.s.ř. ani § 118a o.s.ř. Žalobci ale nic nebrání v tom, aby v případě setrvání zájmu na požadovaném určení, podal žalobu novou, v níž řádně označí všechny účastníky (ev. pouze ty), kteří se řízení účastnit mají. 11. Žaloba tak byla pro nedostatek naléhavého právního zájmu na určovací žalobě, jelikož se řízení neúčastnili všichni účastníci dědického řízení, zamítnuta. 12. Zbývající provedené důkazy již soud s ohledem na výše uvedené již nehodnotil. 13. Žalobce byl neúspěšný a náhrada nákladů řízení byla přiznána úspěšným žalovaným v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaným náleží odměna za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava, porada s klientem, sepis vyjádření a účast u jednání po 4.960 Kč dle ustanovení § 9 odst. 4 b) advokátního tarifu, při zastupování dvou osob dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Ke každému z úkonů pak přísluší režijní paušál ve výši 300 Kč dle § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Žalovaným tak přísluší náhrada 4 x 4.960 Kč a 4 x 300 Kč plus 21 % DPH ve výši 4.418 Kč Celkem je žalobce povinen nahradit žalovaným částku 25.458 Kč k rukám právního zástupce žalovaných. 14. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejší účastnicí na straně žalovaných soud nepřiznal náhradu nákladů řízení, když dovodil, že vedlejší účastnici, která se nevyjádřila, neúčastnila jednání a navíc její účast v řízení byla na popud žalovaných, žádné náklady řízení nevznikly.