117 C 114/2021-32 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, s tím související smluvní pokuty za nevrácení zařízení IMEI [číslo] Huawei B525 a jeho pronájem. Žalovaná částka se skládá z požadované smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč a z neuhrazeného pronájmu zařízení ve výši 74,52 Kč. 2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 3. Mezi účastníky byla dne 9. 3. 2019 uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo ze strany žalobkyně žalovanému poskytování základních a doplňkových služeb elektronických komunikací. Obsahem účastnické smlouvy [číslo] bylo rovněž ujednání o pronájmu koncového zařízení IMEI [číslo] Huawei B525. Součástí tohoto ujednání bylo i ustanovení týkající smluvní pokuty za nevrácení pronajatého zařízení řádně a včas ve výši 4 000 Kč (smlouva [číslo]). Žalovaný neuhradil částku 30 Kč za pronájem zařízení vyúčtovanou dokladem [číslo] za období od 20. 6. 2019 do 19. 7. 2019 splatným dne 3. 8. 2019. Žalovaný neuhradil částku 30 Kč za pronájem zařízení vyúčtovanou dokladem [číslo] za období od 20. 7. 2019 do 19. 8. 2019 splatným dne 3. 9. 2019. Žalovaný neuhradil částku 14,52 Kč za pronájem zařízení vyúčtovanou dokladem [číslo] za období od 20. 8. 2019 do 19. 9. 2019 splatným dne 4. 10. 2019 (vyúčtování [číslo] + [číslo] + [číslo]). Dne 4. 11. 2019 vypověděla žalobkyně žalovanému účastnické smlouvy (výpověď). Dokladem [číslo] vyúčtovala dne 28. 1. 2020 žalobkyně žalovanému smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč splatnou dne 11. 2. 2020 za nevrácení koncového zařízení IMEI [číslo] Huawei B525 (vyúčtování [číslo]). Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě žalované částky (předžalobní upomínka ze dne 23. 9. 2020 včetně podacého archu). 4. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byla mimo jiné dohoda stran o nájmu shora uvedeného zařízení. Dle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník”) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Žalobkyně žalovanému poskytla předmětné zařízení, žalovaný jí však za to sjednané nájemné řádně nehradil a vznikl mu tak dluh na nájemném za toto zařízení ve výši 74,52 Kč. Dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Strany v projednávané věci smluvní pokutou ve výši 4 000 Kč utvrdily povinnost žalovaného po skončení vztahu založeného předmětnou smlouvou vrátit žalobkyni pronajaté zařízení. Protože žalovaný pronajaté zařízení v dohodnuté době žalobkyni nevrátil, zavázal jej soud k úhradě smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč. Podmínky § 2051 občanského zákoníku, upravující právo soudu snížit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu, naplněny nebyly pro absentující návrh ze strany žalovaného. Soud neshledal ujednání o smluvní pokutě za nepřiměřené. Při úvahách o platnosti ujednání o smluvní pokutě soud vycházel ze základní soukromoprávní zásady„ Pacta sunt servanda.” („ Smlouvy se musí dodržovat.”). Smluvní pokuta v projednávané věci byla dohodnuta v souladu se zásadou poctivosti v soukromoprávních vztazích, když byla sjednána přímo ve smlouvě, ve které byla přímo uvedena utvrzovaná povinnost. Smluvní pokuta byla sjednána způsobem, který průměrného spotřebitele nemůže překvapit (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11). Dohodnutá smluvní pokuta ani nemůže jít k nepřiměřené tíži spotřebitele, když utvrzuje nikoliv svévolně podnikatelem spotřebiteli uloženou povinnost, ale jednu z nájemcových nejzákladnějších zákonných povinností, a to povinnost po skončení nájemního vztahu předmět nájmu řádně vrátit pronajímateli, když smluvní pokuta s ohledem na hodnotu pronajímaného zařízení nebyla dohodnuta ve zřejmě nepřiměřené výši. S ohledem na uvedené soud žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím – úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 5. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba) ve výši 600 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 200 Kč, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 6. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.