119 C 132/2021-44 — Městský soud v Brně

Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 21.836 Kč s příslušenstvím za dodávku elektrické energie do odběrného místa [ulice a číslo] [obec] za období od 8.8.2018 do 2.7.2019 a za období od 3.7.2019 do 31.12.2019. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí soud zjistil, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 2.6.2018 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo]. Z faktury za elektřinu [číslo] soud zjistil, že touto fakturou dne 11.7.2019 vyúčtoval žalobce žalovanému za odebranou elektrickou energii celkem 18.163 Kč, faktura byla splatná dne 25.7.2019. Jedná se o odebranou elektrickou energii za období od 8.8.2018 do 2.7.2019 (včetně přílohy). Z faktury [číslo] soud zjistil, že touto fakturou vyúčtoval žalobce žalovanému dne 17.1.2020 cenu odebrané elektrické energie ve výši 3.573 Kč. Faktura byla splatná dne 31.1.2020. Z předžalobní výzvy k úhradě závazku zástupce žalobce vyzval žalovaného dne 3.8.2020 k úhradě dlužné částky (z podacího lístku soud zjistil, že zásilka byla žalovanému odeslána dne 3.8.2020). Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením kupní smlouvy ve smyslu ust. § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. Žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající z tohoto závazkového vztahu, když nezaplatil žalobci úhradu za dodanou elektrickou energii § 28 odst. 2 písm. j) zákona č. 458/2000 Sb. Žalovaný se ocitl v prodlení s peněžitým plněním dle ust. § 1968 občanského zákoníku. Žalobci vzniklo právo na příslušenství představovaného úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Dle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V souladu s citovaným ustanovením použil soud zkrácené formy odůvodnění rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšnému žalobci přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 2.326 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 874 Kč, 3 úkonů právní služby po 300 Kč, podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o podání zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněné opakovaně týmž žalobcem, peněžité plnění, které je předmětem řízení nepřevyšující 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení, 3 režijních paušálů po 100 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu, výzva k plnění) ve smyslu ustanovení § 14 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 252 Kč.