13 C 18/2021-27 — Městský soud v Brně

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Městského soudu v Brně dne 15. 4. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 945 Kč společně s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 112,76 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalovanému v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, vznikla povinnost platit televizní poplatek, a to na základě přihlášení se k placení televizního poplatku dne 30. 11. 2017. Tuto povinnost však žalovaný porušil za měsíce října roku 2019 až června roku 2020. Za každý z měsíců kdy poplatek neuhradil mu tak vznikl dluh ve výši 135 Kč Celkem tedy 945 Kč. Jelikož žalovaný poplatek neuhradil ani na výzvu žalobce, domáhal se žalobce zaplacení dlužné částky žalobou. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a nereagoval ani na výzvu soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. vycházel z předpokladu, že s tímto procesním postupem souhlasí. Jelikož žalobce vyjádřil souhlas s projednáním věci bez nařízení jednání již v žalobě, přičemž ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve věci jednání v souladu s § 115a o. s. ř. nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobcem soud zjistil, že žalovaný byl přihlášen k placení televizních poplatků na základě příslušného tiskopisu, a to od listopadu roku 2017. Žalovaný byl ze strany žalobce upomínán k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 15. 9. 2020. 4. Dle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákona č. 348/2005 Sb.“) se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů (dále jen„ televizní přijímač“). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. 5. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb. Poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 6. Dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizována dvě slova] nebo [anonymizováno] (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 7. Dle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 8. Dle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 9. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud žalobnímu návrhu jako důvodnému vyhověl. Žalovaný byl k placení televizních poplatků přihlášen počínaje listopadem roku 2017. Svoji povinnost poplatky řádně hradit, založenou na základě zákona a přihlášky k placení televizních poplatků, však neplnil. Žalovaný byl po celou dobu řízení pasivní, neprokázal ani netvrdil, že by nárok žalobce nebyl dán, že by jej splnil, případně se své povinnosti zbavil jiným způsobem. Proto soud žalobci nárok zcela přiznal. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky, rozhodl soud o jeho povinnosti uhradit zákonný úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), který žalobce požadoval z jednotlivých částek jen do podání žaloby a ke dni podání žaloby jej kapitalizoval. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/ 1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“). Žalobci náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále odměna za právní zastoupení. Žalobce učinil dva účelné úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t., za které požadoval náhradu nákladů (převzetí věci a příprava zastoupení, podání žaloby), za kterému mu náleží odměna právního zastoupení ve výši 200 Kč za úkon (§ 14b odst. 1 a. t.) a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za úkon (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.). Dále také DPH ve výši 126 Kč Celkem tak žalobci na náhradě nákladů řízení náleží částka 1.126 Kč. 11. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. 12. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). 13. Rozsudek obsahuje stručné odůvodnění dle § 157 odst. 4 o. s. ř.