16 C 190/2021-35 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 119.083 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení za užívání bytu [číslo] v domě [adresa], č. or. na ulici [ulice] v Brně bez právního důvodu, neboť nájemní vztah žalované k předmětnému bytu skončil doručením výpovědí dne 12.2.2019. Žalovaná však předmětný byt nevyklidila a proto byla podána k soudu žaloba o vyklizení bytu, kdy pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15.8.2019 pod č.j. [číslo jednací] byla žalované uložena povinnost předmětný byt vyklidit do 15 dnů, což dosud neučinila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Městský soud v Brně provedl důkaz nájemní smlouvou č. [spisová značka] [spisová značka] [číslo] ze dne 21.12.2015, ze které vzal za prokázáno, že dne 21.12.2015 uzavřena žalovaná jako nájemce s žalobcem jako s pronajímatelem nájemní smlouvu k bytu [číslo] o velikosti 2+kk nacházející se v 5. nadzemním podlaží bytového domu [adresa], č. or. 3 na ulici [ulice] v Brně. V článku II. si účastníci sjednali, že nájem se uzavírá po dobu určitou, a to do 31.10.2016. Na základě dodatku [číslo] ze dne 3.10.2018 byl nájem žalované prodloužen do 30.4.2019. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro obec Brno, okres [okres], k.ú. [část obce] bylo soudem zjištěno, že žalobce je vlastníkem předmětného domu, ve kterém se nachází sporný byt. Z evidence předpisu a plateb k 21.12.2020 soud zjistil, že za období od října 2019 do listopadu 2020 žalovaná dluží celkem 116.839 Kč, jak vyplývá mimo jiné i z evidenčních listů pro výpočet nájemného s platností od 1.1.2016, 1.1.2020, 1.9.2019. 4. Z výpovědi z nájmu bytu soud zjistil, že dne 28.1.2019 žalobce dal žalované výpověď bez výpovědní doby ve smyslu ust. § 2291 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění, kdy nájem bytu končí doručením výpovědi. Výzvou k plnění ze dne 19.10.2020 byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky 108.009 Kč do 29.10.2020. 5. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná co do důvodu i výše a jako takové jí soud bez dalšího vyhověl, neboť v průběhu řízení bylo nejen tvrzeno, ale současně i prokázáno, že žalobce je vlastníkem mimo jiné i domu [adresa], č. or. na ulici [ulice] v Brně, ve které se nachází byt [číslo] který užívala žalovaná na základě nájemní smlouvy ze dne 21.12.2015 jako nájemkyně, a to na dobu určitou s účinností od 1.11.2015 do 31.10.2016. Doba nájmu byla následně s žalovanou na základě dodatku [číslo] prodloužena do 30.4.2019. Ve smyslu článku VI. odst. 3 nájemní smlouvy bylo nájemné včetně záloh na služby splatné do konce kalendářního měsíce, za které se nájemné a zálohy na služby hradí. Tuto smluvní povinnost však žalovaná řádně a včas neplnila, s úhradou nájemného a záloh na služby se dostala do prodlení, a proto jí byla dne 28.1.2019 zaslána výpověď z nájmu bytu s tím, že nájemní vztah žalované k předmětnému bytu skončil doručením výpovědi dne 12.2.2019. Jelikož žalovaná byt nevyklidila a nepředala žalobci byla k soudu podána žaloba o vyklizení bytu, kdy pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15.8.2019 pod č.j. [číslo jednací] byla žalované uložena povinnost předmětný byt vyklidit, což dosud neučinila. Lze tak uzavřít, že od 13.2.2019 žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu a žalobci tak vzniklo právo žádat po žalované za jeho užívání platby odpovídající obvyklému nájemnému v daném místě a čase, což za období od října 2019 do listopadu 2020 představuje celkem 47.959 Kč na nájemném (3 x 2.724 Kč + 11 x 3.617Kč) a na službách za období 10/ 2019 až 11/ 2020 představuje celkem 71.124 Kč (14 x 4.920 Kč + 1 x 2.244 Kč). Jak vyplývá z evidenčního listu pro výpočet nájemného platný od 1.9.2019 představovaly služby v září 2019 celkem 4.920 Kč, nicméně na tuto částku byl proveden dílčí zápočet, a to přeplatkem z vyúčtování služeb za rok 2019 ve výši 26.805 Kč, který byl zaúčtován do měsíců březen, květen, červen, červenec 2019 a dílem služby září 2019. Žalované tak z důvodů shora uvedených vzniklo za uvedené období bezdůvodné obohacení v celkovém rozsahu 119.083 Kč a soud tak žalovanou uznal povinnou toto bezdůvodné obohacení vydat tomu, na jehož úkor se žalovaná bezdůvodně obohatila v duchu ust. § 2991 a následující zákona č. 89/2012 Sb. S ohledem na naprostou nečinnost žalované v průběhu celého řízení, jakož i na důkazy shora uvedené a v průběhu řízení provedené, soud tak žalobě bez dalšího vyhověl, a to jak co do dlužné jistiny, tedy částky 119.083 Kč, tak do příslušenství pohledávky - úroku z prodlení s odkazem na § 1970 o.z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb. účinném k prvému dni prodlení. Pokud se týká samotné výše bezdůvodného obohacení odpovídající obvyklému nájemnému v daném místě a čase soud tak vycházel ve smyslu § 2295 o.z., dle kterého má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu, až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Dle názoru soudu se dané zákonné ustanovení pak vztahuje i na zálohy na služby, jež tvoří nedílnou součást s nájemným a jeho jazykové vyjádření ve shora citovaném zákonném ustanovení je nutno chápat v širším slova smyslu. 6. Lhůta ke splnění povinnosti byla soudem stanovena v rozsahu tří dnů s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud plně úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady tohoto řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 4.764 Kč. 8. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.