19 C 226/2021-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 25. 5. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 2.000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi jeho právním předchůdcem a žalovanou prostřednictvím [webová adresa] [webová adresa] uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 2.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit dlužnou částku spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce nejpozději do [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla na žalobce postoupena pohledávka za žalovanou. Žalovaná, ačkoliv byla písemně upomínána, dlužnou částku žalobci dosud neuhradila. 2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce – původně společností [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly dne [datum] poskytnuty žalované peněžní prostředky ve výši 2.000 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], jak vyplývá z potvrzení o provedené platbě. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnutý úvěr v celé částce nejpozději do [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce nabyl pohledávku za žalovanou od společnosti [právnická osoba] O této skutečnosti byla žalovaná písemně obeznámena dopisem ze dne [datum]. Žalovaná byla ze strany žalobce vyzývána k úhradě dlužného plnění, tato však do dnešního dne dlužnou částku neuhradila. 5. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. 6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Na základě výše zjištěného skutkového stavu a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalobce s žalovanou uzavřeli úvěrovou smlouvu ve smyslu § 2395 o. z., na základě které se žalobce zavázal poskytnout finanční prostředky žalované a žalovaná se tuto částku zavázala zaplatit. Žalobce svou povinnost splnil, když žalované sjednaný úvěr poskytl, tato však svých smluvních povinností nedostála, když dlužnou částku z čerpaného úvěru řádně a včas neuhradila, a dostala se tak do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Vedle nesplacené jistiny vznikl žalobci rovněž nárok na zaplacení úroků z prodlení z jistiny v zákonné výši, stanovené dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po datu splatnosti dlužné jistiny. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, z odměny advokáta ve výši 600 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (částka 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a DPH v sazbě 21 % ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. 9. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.