19 C 232/2021-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 7. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 6.723,31 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v částce 7.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit předchůdci žalobce částku v celkové výši 12.302 Kč, a to formou 45 týdenních splátek po 274 Kč. Žalovaná však svému závazku nedostála, když na dluh učinila pouze částečnou úhradu ve výši 548 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou. Jelikož žalovaná ani přes výzvy žalobce dlužnou částky neuhradila, obrátil se žalobce prostřednictvím tohoto návrhu na soud s tím, že se žalobou domáhá zaplacení zbývající dlužné částky pouze z poskytnuté jistiny zápůjčky spolu s příslušenstvím v podobě zákonného a smluvního úroku z prodlení. 2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr v požadované výši 7.000 Kč, jak vyplývá z doložené smlouvy. Úvěr se žalovaná zavázala vrátit zpět žalobci v celkové výši 12.302 Kč, přičemž jej měla uhradit ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Zápůjční úroková sazba vztahující se k zápůjčce činila 29,00 % p.a. Z tabulky umoření se podává, že žalovaná celkem na úvěr ve výši 7.000 Kč uhradila prostřednictvím 2 splátek po 274 Kč částku ve výši 548 Kč, kdy na dlužné jistině žalobce eviduje zbývající dlužnou částku 6.723,31 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem, a žalobcem v postavení postupníka, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s uvedenými splátkami, zaslal žalobce žalované dopisem ze dne [datum] předžalobní výzvu k úhradě částky 15.210,02 Kč. [příjmení] uplatněná touto žalobou činí 6.723,31 Kč, představující dlužnou jistinu z titulu nesplacené zápůjčky, když ostatní náklady spojené s poskytnutím zápůjčky žalobce po žalované nepožaduje. Součástí nároku žalobce je rovněž příslušenství pohledávky v podobě smluvních a zákonných úroků z prodlení. 5. Věc byla s ohledem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. 6. Mezi účastníky vznikl v daném případě závazkový vztah založený smlouvou o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o. z., v němž žalobce vystupuje jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná. Právní předchůdce žalobce se ve smlouvě zavázal poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úrok a případné náklady na úvěr ve splátkách. Dle výše specifikované smlouvy žalovaná čerpala peněžní prostředky v celkové výši 7.000 Kč, čímž předchůdce žalobce svému závazku dostál, žalovaná však nikoli, když se dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek poté, co na dluh učinila částečnou úhradu ve výši 548 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně ve smyslu § 1879 o. z. postoupena na žalobce. Žalobci tak na základě prodlení žalované vzniklo právo požadovat zaplacení zbývající dlužné jistiny po započtení úhrad žalované, když žalobce po žalované zbývající poplatky zápůjčky nepožaduje. Není rovněž pochyb o tom, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku a je tak povinna zaplatit žalobci též zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který za období od [datum] (po marném uplynutí lhůty od úhrady poslední splátky žalovanou) do [datum] (postoupení pohledávky) žalobce kapitalizoval v částce 675,55 Kč, současně požaduje tento úrok za období od [datum] do zaplacení. Dále má žalobce nárok na sjednaný smluvní úrok z prodlení ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny, a to za období od [datum] (den následující po splatnosti dluhu) do [datum] (postoupení pohledávky) v kapitalizované částce 438,70 Kč, a rovněž za období od [datum] do zaplacení. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6.723,31 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). 8. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.