19 C 25/2021-148 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 6. 5. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky ve výši 8.000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o poskytování bankovních služeb, na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal pro žalovaného vést běžný bankovní účet. Současně na jejím základě poskytl předchůdce žalobce žalovanému dne [datum] kontokorentní úvěr [anonymizováno] s výší povoleného limitu 15.000 Kč. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když neměl na svém účtu dostatek finančních prostředků a překročil tak sjednanou výši úvěrového limitu, došlo k debetu (vytvoření minusového zůstatku). Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu, dlužnou částku však žalobci neuhradil. Přesnou specifikaci splátek a jejich započtení žalobce provedl ve svém písemném podání. Na jistině tak zůstává dlužná částka ve výši 8.000 Kč Vedle zákonných úroků z prodlení žalobce požaduje rovněž sjednaný smluvní úrok z poskytnutého úvěru ve výši 21,99 %. 2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů a doplnění žalobce ze dne [datum] učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] a., a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování bankovních produktech a službách. (č. l. 67). Na základě smlouvy shora uvedené byl žalovanému od [datum] u právního předchůdce žalobce zřízen běžný účet č. [bankovní účet], a to na jméno žalovaného, jak se podává ze smlouvy a dispozic ke smlouvě ze dne [datum] (č. l. 68). Žalovanému tedy vzniklo oprávnění v rámci vedení účtu přijímat vklady, provádět platby a další úkony s tímto osobním účtem související. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] (č. l. 43 – 44), dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách z téhož dne (č. l. 42) a žádosti o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] z téhož dne (č. l. 74) vyplývá, že dne [datum] poskytl předchůdce žalobce žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno] s výší povoleného limitu 15.000 Kč. Nedílnou součástí smluv byly všeobecné obchodní podmínky banky, produktové podmínky kontokorentního úvěru, produktové podmínky běžného účtu a platebního styku, sazebník poplatků a úrokový lístek, s jejichž obsahem se žalovaný seznámil a stvrdil s nimi svým podpisem souhlas. Úvěrová smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s tím, že se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce celkem částku ve výši 16.106,64 Kč formou průběžného připisování peněžních prostředků ve prospěch běžného účtu, kdy souhrn připsaných částek za měsíc musí dosáhnout aspoň 50 % z povoleného limitu. Úroková sazba úvěru byla sjednána ve výši 21,99 % p. a. Jak vyplývá z přiložených výpisů z účtů (č. l. 75 a násl.), žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, když překročil sjednanou výši úvěrového rámce v částce 16.000 Kč a nesplácel splátky úvěru řádně a včas. Z platební historie předchůdce žalobce (č. l. 48) vyplývá, že žalovaný na přečerpané částce uhradil celkem 4 splátky ve výši 2.000 Kč. V souladu se smlouvou tak právní předchůdce žalobce dne [datum] úvěr zesplatnil, o čemž vyrozuměl žalovaného dopisem ze dne [datum] s výzvou k úhradě dlužné částky ve výši 8.000 Kč (č. l. 73). Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (č. l. 55 a násl.) postoupena na žalobce. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 28. 2. [číslo] (č. l. 46) spolu s výzvou k úhradě dlužné částky ve výši 8.000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 388,96 Kč, jenž byl vypočten ke dni zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne [datum] (č. l. 40), podaným k přepravě dne [datum] (č. l. 39), byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na svém dluhu ničeho neuhradil. 5. Věc byla s ohledem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po [datum]. Dle § 2662 o. z., se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Dle § 2665 o. z., ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 6. Mezi právním předchůdcem žalobce jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem byla ve smyslu § 2395 o. z., uzavřena smlouva o úvěru, kterou se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky, naopak žalovaný se zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobce ve sjednaných měsíčních splátkách a zaplatit úroky. Právní předchůdce žalobce svou povinnost splnil, když žalovanému sjednaný úvěr poskytl, ten však svých smluvních povinností nedostál, když předepsané smluvní podmínky nesplnil a úvěrové splátky řádně a včas nehradil. Právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou a dalšími smluvními podmínkami dlužnou částku zesplatnil a vyzval žalovaného k její úhradě. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil a dostal se tak ode dne zesplatnění dlužné částky ([datum]) do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Vedle nesplacené jistiny v částce 8.000 Kč vznikl žalobci nárok na uhrazení smluvního úroku, který žalobce kapitalizoval ke dni zesplatnění úvěru v částce 388,96 Kč a dále jej požaduje ve sjednané výši 21,99 % ročně ode dne následujícího po vyčíslení postoupené pohledávky ([datum]) do zaplacení. Není rovněž pochyb o tom, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku a je tak povinen zaplatit žalobci též úroky z prodlení v zákonné výši, stanovené dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které žalobce požaduje rovněž ode dne [datum]. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, odměny advokáta ve výši 600 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v částce 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a DPH v sazbě 21 % ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). 8. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.