20 C 153/2021-29 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 30. 3. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci částku 14 400 Kč s příslušenství z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřel žalovaný s původním věřitelem [právnická osoba] [IČO] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 byla postoupena pohledávka na žalobce. Žalovaný poskytnut úvěr ani příslušenství neuhradil. V tomto řízení žalobce požaduje zaplacení částky 14 400 Kč představující jistinu, částku 6 402,40 Kč představující kapitalizovaný úrok, částku 2 966,28 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dne 30. 11. 2021 se konalo jednání ve věci, na které se žalovaný nedostavil, žalobce se omluvil. Soud dle § 101 odst. 3 o.s.ř. tedy jednal v nepřítomnosti účastníků. Soud při zjišťování skutkového dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům. Ve dnech 7. 10. 2016 a 7. 11. 2016 uzavřel žalovaný a věřitel [právnická osoba] [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o úvěru [číslo] dle které měl původní věřitel poskytnout žalovanému úvěr ve výši 9 600 Kč, žalovaný měl původnímu věřiteli vrátit částku 12 076 Kč. Soud zjistil, že původní věřitel ve dnech 7. 10. 2016 a 7. 11. 2016 převedl žalovanému částky v celkové výši 9 600 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 soud zjistil, že žalobce a původní věřitel uzavřeli smlouvu, podle které původní věřitel postupuje pohledávky uvedené v příloze 1. na žalobce za úplatu. Z potvrzení o přijetí platby ze dne 9. 8. 2019 soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalobci, že obdržel úplatu za postoupené pohledávky. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2019 soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalovanému, že pohledávku postoupil na žalobce, dle podacího archu bylo toto oznámení odesláno žalovanému dne 20. 8. 2019. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobce dopisem ze dne 12. 3. 2021 vyzval žalovaného prostřednictvím právního zástupce k úhradě žalované částky, dle podacího archu je zřejmé, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 18. 3. 2021. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli ve dnech 7. 10. 2018 a 7. 11. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] Žalovanému byla poskytnuta částka 9 600 Kč. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, žalobce za pohledávky zaplatil úplatu, avšak nebylo prokázáno, které pohledávky byly touto smlouvou postoupeny. Z listiny [anonymizováno] [číslo] předložené žalobcem tato skutečnost nijak nevyplývá. Účastníci řízení jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o.s.ř.). Žalobce tím, že se nedostavil, zbavil se možnosti být poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit důkazy k prokázání tvrzení, že smlouvou o postoupení byla postoupena pohledávka ze smlouvy o úvěru uzavřená s žalovaným. Při právním hodnocení soud postupoval zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Žalovaný a původní věřitel uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících OZ. Původní věřitel a žalobce uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek dle § 1879 a následující OZ, avšak žalobce neprokázal, že mu byla postoupena i pohledávka týkající se smlouvy o úvěru uzavřené s žalovaným. Z toho vyplývá, že žalobce není ve věci aktivně legitimován. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji soud zamítl (výrok I.) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšný byl v řízení žalovaný, protože žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, a žalobce by tak byl povinen nahradit žalovanému náklady řízení. Žalovanému však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.)