20 C 88/2021-24 — Městský soud v Brně

Žalobou podanou u soudu dne 15. 10. 2020 se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky zaplacení 3 780 Kč s příslušenstvím - koncesionářské poplatky. V souladu s § 115a o. s. ř. vyzval soud žalovanou, aby sdělila soudu, zda souhlasí s projednáváním věci bez nařízení jednání. Žalovaná na výzvu nereagovala a k návrhu se nevyjádřila. Žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů. V souladu s citovaným ustanovením soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když žalovaná neměla proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání v soudem určené lhůtě žádné námitky. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, tím jí vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, tuto svou povinnost splnila 1. 10. 2014 (potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Poplatek, který činí 135 Kč měsíčně, žalovaná neuhradila za měsíc říjen 2017 až leden 2020. Žalovaná nereagovala na výzvy a svůj dluh nezaplatila a na poplatku dluží částku 3 780 Kč a na zákonném úroku z prodlení, který byl kapitalizován, částku 633,02 Kč (výzva, dodejka, specifikace kapitalizovaného úroku z prodlení). Při právním posouzení soud aplikoval § 2 odst. 3 zákona č. 348/2005 o rozhlasových a televizních poplatcích, kdy ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového i televizního vysílání se platí rozhlasový poplatek i televizní poplatek. Televizní poplatek je podle § 6 výše uvedeného zákona 135 Kč § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, kdy je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Úrok z prodlení vychází z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě výše uvedeného shledal soud žalobu zcela důvodnou, neboť žalovaná porušila svou povinnost platit televizní poplatek a tím vznikl dluh ve výši 3 780 Kč s příslušenstvím. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ústavní soud při svém rozhodování několikrát dovodil, že i u České televize lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musely využívat právní pomoci advokátů (srov. nález ze dne 26. srpna 2014 sp. zn. II. ÚS 405/14 a nález ze dne 30. září 2014 sp. zn. II. ÚS 1727/14). Žalobci tak nebyla přiznána náhrada nákladů řízení ve formě odměny advokáta, ale náklady řízení úspěšného žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále bylo přiznáno 200 Kč jako paušální náhrady účastníka v souladu s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., kdy náleží žalobci paušální odměna za každý úkon 100 Kč. Rozsudek byl vyhotoven v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř., dle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.