21 C 229/2021-39 — Městský soud v Brně

Žalobou z 27.5.2021 domáhala se žalobkyně – po částečném zpětvzetí žaloby – úhrady částky 19.700,00 Kč jako nesplacené jistiny úvěru, který žalované poskytla společnost [právnická osoba] s tím, že žalovaná tuto jistinu včetně navýšení v celkové částce 24.231,00 Kč uhradí do 26.1.2019. Z důvodu absence dokladů, osvědčující ověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně nárokovala pouze jistinu úvěru, když pohledávku za žalovanou nabyla postoupením od původního věřitele. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Podle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání. Ze smlouvy o úvěru vzal soud za prokázáno, že na webových stránkách společnosti [právnická osoba] byla vygenerována smlouva o úvěru [číslo] kterou měli uzavřít [právnická osoba] jako věřitel a žalovaná jako dlužník. Na základě smlouvy měl věřitel poskytnout žalované úvěrovou jistinu 19.700,00 Kč, a žalovaná měla do 26.1.2019 uhradit věřiteli částku 24.231,00 Kč. Z předloženého textu smlouvy nevyplývá, kdy a jakou formou žalovaná elektronicky smlouvu podepsala. Z výpisu z účtu vzal soud za prokázáno, že věřitel poukázal na účet, uvedený ve smlouvě, částku 19.700,00 Kč, a to dne 27.12.2018. Přípisem z 8.9.2020, odeslaným 9.9.2020, oznámil věřitel žalované postoupení pohledávky žalobkyni a vyzval ji o úhradu dlužné částky do 10 dnů od doručen přípisu. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná o nárokované jistiny a části příslušenství. V řízení bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] poskytla žalované částku 19.700,00 Kč, kterou jí poukázala na účet, a to na základě smlouvy o úvěru, uzavřené v režimu zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně uplatňuje nárok na úhradu pouze prokazatelně poskytnuté částky 19.700,00 Kč, soud z hlediska procesní ekonomie nezkoumal, zda poskytovatel úvěru splnil při uzavření smlouvy povinnost prověřování úvěruschopnosti žalované, a zda z hlediska splnění této povinnost je uzavřená smlouva platná či nikoliv, neboť v případě neplatnosti smlouvy by soud dospěl ke shodnému závěru o povinnosti žalované poskytnutou částku uhradit, avšak z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se jí dostalo plněním bez právního důvodu (§ 2991 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník). Soud proto žalobě do nárokované jistiny v plném rozsahu vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení (§ 1970 zákona 89/2012 Sb., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení), s ohledem na skutečnost, že nebyla prokázána platnost uzavřené úvěrové smlouvy, a jedná se tak o plnění bez právního důvodu, soud vycházel z oznámení o postoupení pohledávky z 8.9.2020 jako první výzvy k vydání tohoto obohacení. Tento přípis byl žalované odeslán 9.9.2020, dle § 573 o.z. byl doručen 14.9.2020, 10 denní lhůta k plnění, která byla v přípisu stanovena, uplynula 24.9.2020 a žalovaná je tak v prodlení od 25.9.2020. Od tohoto data proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení a ve zbytku byla žaloba ohledně nárokované příslušenství zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. s ohledem na to, že neúspěch žalobkyně se – po částečném zpětvzetí žaloby – týkal pouze části nárokovaného příslušenství. Žalovaná proto byla zavázána k úhradě nákladů řízení v plném rozsahu, kdy tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800,00 Kč (resp. té části soudního poplatku, která se váže k nárokované částce) a nákladů právního zastoupení podle vyhl. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů (při aplikaci § 14b vyhlášky) za tři úkony (převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby – u dalších podání se nejedná o náklady účelně vynaložené na vymáhání žalované částky) po 300,00 Kč, včetně tří režijních paušálů po 100,00 Kč a 21% DPH, celkem 2.252,00 Kč.