2115 C 10/2021-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobou došlou soudu dne 8. 4. 2021, doplněnou o podání ze dne 23. 4. 2021, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 9 089 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný na základě smlouvy o ubytování užíval prostor 3A v domě na ulici [ulice a číslo], [obec], jehož vlastníkem je žalobkyně. Žalovaný nehradil nájemné a služby spojené s užíváním bytu (energie a voda) a vůči žalobkyni mu vznikl dluh ve výši 32 089 Kč, na který byla započtena složená kauce ve výši 23 000 Kč. Žalovaný ani přes výzvu ze strany žalobkyně dlužnou částku ve výši 9 089 Kč neuhradil. 2. Podáním došlým soudu dne 21. 7. 2021 vzala žalobkyně návrh ohledně částky 9 089 Kč zpět, když uvedla, že žalovaný dne 16. 7. 2021 uhradil částku 9 089 Kč. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil v souladu s ust. § 96 odst. 1 o.s.ř. výrokem I. tohoto rozsudku. Souhlasu žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby nebylo třeba, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než začal soud jednat. 3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 4. Ze smlouvy o nájmu prostoru uzavřené mezi účastníky dne 8. 12. 2017 soud zjistil, že žalovaný užíval nebytové prostory č. 3A o výměře 64,80 m² nacházející se ve 3. nadzemním podlaží domu na ulici [ulice a číslo], [obec], které jsou ve vlastnictví žalobkyně. Dle smlouvy činilo měsíční nájemné 9 000 Kč a služby spojené s užíváním bytu 778 Kč. Žalovaný složil žalobkyni finanční jistotu ve výši 23 000 Kč. 5. Z přehledu stavu závazků a pohledávek k 30. 12. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný je v prodlení s úhradou nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu za období od července 2018 do prosince 2018 ve výši 32 089 Kč. Z přehledu plyne, že na dluh žalovaného započetla žalobkyně finanční jistotu ve výši 23 000 Kč, dluh žalovaného činí 9 089 Kč. 6. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobkyně na výši dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě do 11. 9. 2020. 7. Žalovaný žalobkyni výše specifikovanou dlužnou částku neuhradili a v řízení nijak neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, jež by případně prokazovaly, že nárok uplatněný vůči němu žalobkyní, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. 8. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 9. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 sb., občanský zákoník. Podle § 2201 občanského zákoníku se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 10. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný, ač byl nájemcem předmětného nebytového prostoru, nezaplatil za jeho užívání žalobkyni řádně a včas stanovené měsíční nájemné a zálohy na služby s nájmem bytu spojené. Soud proto žalobě plně vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 12. 9. 2020 do 16. 7. 2021. 11. Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci 12. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, soud proto žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč představující zaplacený soudní poplatek, soud proto plně úspěšné žalobkyni vyhověl a přiznal jí náhradu ve výši 1 000 Kč.