216 C 25/2020-39 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 4.000 Kč s příslušenstvím, neboť v souladu s ust. § 17a zákona č. 553/1991 Sb. byl žalovaný za ponechání vozidla na místech, kde to není dovoleno ve dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] namontován technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla (dále jen TPZOV). Jelikož žalovaný v uvedených případech neuhradil cenu za přiložení a odstranění TPZOV stanovenou nařízením Rady města Brna [číslo] ze dne [datum] ve výši 400 Kč měsíčně. Tento podepsal uznávací prohlášení, jak ve spise založeno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Městský soud v Brně provedl důkaz nařízením č. 9/2009 o maximálních cenách za přiložení a odstranění prostředků k zabránění odjezdu vozidla platných na území města Brna s datem účinnosti od [datum], uznáním dluhu ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], ze kterých soud zjistil, že ve všech případech žalovaný uznal částky za spáchaný přestupek - ponechání vozidla na místech, kde to není dovoleno, vždy 400 Kč a zavázal se je uhradit do 14 dnů dle poučení o způsobu zaplacení dluhu, jež toho kterého dne převzal. 4. Podáním ze dne [datum] a [datum] byl žalovaný předžalobní upomínkou vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 4.000 Kč. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobce, jež učinil předmětem tohoto sporu, dán je, neboť v průběhu řízení bylo prokázáno, že žalovaný ve smyslu ust. § 2053 občanského zákoníku hmotněprávně uznal svůj dluh co do důvodu i výše a jelikož tak učinil v písemné formě, tak se má za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval a bylo případně na žalovaném, aby tento tvrdil a prokázal opak. S ohledem na naprostou nečinnost žalovaného v průběhu celého řízení soud tak žalobě bez dalšího vyhověl a uznal žalovaného povinným s ohledem na jeho uznávací prohlášení zaplatit žalobci vedle dlužné jistiny 4.000 Kč i úrok z prodlení s odkazem na ust. § 1970 o.z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 ve znění účinném k prvému dni prodlení. 6. Lhůta k plnění byla soudem stanovena s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v rozsahu tří dnů. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud plně úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady tohoto řízení spočívající ve dvou úkonech po 100 Kč, tedy 200 Kč, na které má účastník řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem nárok § 151 odst. 3 o.s.ř. 8. Jelikož žalobce byl v tomto sporu zcela úspěšný a současně s ohledem na ust. § 11 odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění tento byl osvobozen od platby soudního poplatku z podané žaloby, přešla s odkazem na ust. § 2 odst. 3 shora citovaného zákona poplatková povinnost na žalovaného, a to v rozsahu 1.000 Kč. 9. S ohledem na výši předmětu tohoto sporu podléhá odůvodnění tohoto rozhodnutí ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. 10. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.