244 C 21/2021-21 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 400 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o náklady na přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla, který byl na automobil žalovaného namontován z důvodu, že vozidlo bylo dne 4. 7. 2020 ponecháno v místech, kde to není dovoleno. Svůj dluh žalovaný uznal co do důvodu a výše, dlužnou částku však žalobci ani k výzvě neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Dne 4. 7. 2020 žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči žalobci ve výši 400 Kč, který představuje cenu za přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla dne 4. 7. 2020. Žalovaný se zavázal, že dlužnou částku uhradí do 14 dnů od převzetí. Tyto skutečnosti byly zjištěny z potvrzení [číslo] ze dne 4. 7. 2020. Výše ceny za přiložení a odstranění technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla byla určena nařízením [žalobce] [číslo]. K uhrazení dlužné částky byl žalovaný vyzván, což je zřejmé z předžalobní upomínky ze dne 9. 9. 2020 a z obálky, která byla žalobci vrácena zpět jako nedoručená. Skutečnost, že dlužná částka nebyla žalobci zaplacena, žalovaný nerozporoval. 5. Podle § 17a odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii (dále jen „zákon o obecní policii“), strážník je oprávněn použít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, (a) které bylo ponecháno na místě, kde je zakázáno stání nebo zastavení vozidla, (b) které stojí na místě, do kterého je vjezd zakázán místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích, (c) které stojí na chodníku, kde to není povoleno, nebo (d) je-li vozidlem proveden neoprávněný zábor veřejného prostranství a jeho řidič není na místě přítomen. 6. Podle § 17a odst. 5 zákona o obecní policii přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla se provádí na náklady osoby, která vozidlo na místě ponechala, a nelze-li ji zjistit, na náklady provozovatele vozidla. Pokud došlo k přiložení technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla v rozporu s odstavcem 1, uhrazené náklady musí být neprodleně vráceny tomu, kdo je vynaložil. 7. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Nárok žalobce vyplývá z ustanovení § 17a odst. 5 zákona o obecní policii, který stanoví, že náklady na přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla nese osoba, která vozidlo na místě ponechala, popř. provozovatel vozidla. Jelikož žalovaný svůj dluh co do důvodu a výše uznal, má se za to, že v době uznání dluh trval. V řízení nebyl prokázán opak. 9. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky, rozhodl soud o jeho povinnosti uhradit úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a o. s. ř., kdy soud úspěšnému žalobci, který prokázal, že nejméně 7 dnů před zahájením řízení vyzval žalovaného k plnění, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč představující paušální náhradu za 2 úkony (výzva k plnění, žalobní návrh) dle § 1 odst. 3 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 11. Žalobce byl v daném řízení v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozen od soudních poplatků. Ve výroku III. tohoto rozsudku proto soud v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, rozhodl o přenesení poplatkové povinnosti na žalovaného.