252 C 4/2021-72 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 3. 2. 2021 domáhala po žalobci uhrazení částky 1.616 Kč s příslušenstvím a náhradě nákladů řízení s odůvodněním, že žalobkyně jako spoluvlastník nebytových prostor v domě v [obec] na ulici [ulice a číslo] má právo na poměrnou část zisku z nájmu těchto nebytových prostor za období roku 2017 až 2019. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně na dluh ničeho neuhradil. 2. Žalovaný ve svém odporu uvedl, že příjmy z nájmu nebytových prostor ve společných částech domu jsou příjmy vlastníků podle velikosti spoluvlastnického podílu. Na základě rozhodnutí shromáždění vlastníků byly veškeré příjmy z pronájmu nebytových prostor převedeny na účet příspěvků na správu společných částí domu a pozemku. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně je vlastnicí bytu a podílu na společných prostorách v domě na ulici [ulice a číslo] v [obec]. Od 1. 1. 2014 jsou panu [jméno] [příjmení] přenechány do nájmu společné prostory o velikosti 28,04 m2 – malá sušárna, mandlovna a prádelna nacházející se v suterénu domu na ulici [ulice a číslo] v [obec]. Nájem měl činit 14.436 Kč ročně. Z rozúčtování příjmů z pronájmu za rok 2017, 2018 a 2019 vyplynulo, že za rok 2017 vznikl žalobkyni nárok na část z příjmu z pronájmu nebytových prostor ve výši 630 Kč za rok 2018 ve výši 493 Kč a za rok 2019 ve výši 493 Kč. Všechny tyto příjmy měly být na základě rozhodnutí shromáždění vlastníků ze dne 6. 11. 2018, 28. 11. 2019 a 30. 9. 2020 převedeny do DPZ. Žalobkyně přípisem ze dne 2. 11. 2020 vyzvala žalovaného k vyplacení příjmů z nájmu nebytových prostor za rok 2017 až 2019 ve výši 1.616 Kč do 15. 12. 2020. 6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako správce domu na ulici [ulice a číslo] v [obec], kde nevzniklo společenství vlastníků (ust. § 1190 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen„ OZ“) pronajímá společné prostory třetí osobě v souladu s ust. § 1194 odst. 1 OZ. Zisk z tohoto nájmu však není příjmem správce v souladu s ust. § 16 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím, v platném znění (dále jen„ nařízení vlády“), ale je příjmem přímo vlastníků jednotek. V souladu s ust. § 1208 odst. 1 písm. c) OZ pak shromáždění vlastníků jednotek rozhoduje o vypořádání těchto příjmů. Shromáždění vlastníků jednotek (jehož součástí je i žalobkyně) o zisku z výše uvedeného nájmu rozhodlo hlasováním tak, že zisk bude převeden do fondu DPZ. Žalobkyni tak nevzniklo právo na vyplacení podílu z tohoto zisku a soudu tak nezbylo nic jiného, než žalobu zamítnout. 7. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšného žalovaného spočívají v jednom režijním paušálu ve výši 300 Kč v souladu s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. za jeden úkon – sepsání odporu, který je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.