262 C 27/2020-41 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se – žalobou doplněnou k výzvě soudu - domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 2.611 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedla. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalovaný byl od 1. 1. 2016 do 31. 8. 2019 jejím zaměstnancem, že za červenec 2019 původně byl žalovanému zúčtován plat ve výši 25.358 Kč a náhrada platu v částce 2.172 Kč, následně však žalobkyni bylo (žalovaným) doručeno rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti a současně skončil pracovní poměr žalovaného ke dni 31. 8. 2019, takže žalovaný neměl právo na čerpání dovolené za celý rok 2019, ale pouze jeho poměrnou část. V důsledku těchto dvou okolností žalobkyně musela provést opravné vyúčtování platu za červenec 2019 (musela zohlednit dočasnou pracovní neschopnost žalovaného a dále upravit údaj o dovolené, kterou žalovaný„ přečerpal“ v červenci 2019. Žalovanému nicméně byla vyplacena na platu za červenec 2019 částka vyšší o 7.687 Kč, než mu náleželo. Žalobkyně proto žalovanému nevyplatila náhradu platu za srpen 2019 (v částce 6.053 Kč) a domáhá se zaplacení rozdílu (v částce 1.631 Kč). Dále se domáhá zaplacení srážky za„ přečerpané stravenky“ (k „ přečerpání“ došlo rovněž v důsledku nepřítomnosti žalovaného v práci v červenci 2019 a následném rozvázání pracovního poměru ke dni 31. 8. 2019). Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný byl zaměstnancem, resp. byl ve služebním poměru k žalobkyni. O tom svědčí mj. uzavřená dohoda o srážkách ze mzdy, okolnost, že žalobkyně žalovanému vyplácela plat aj. Dne 31. 5. 2013 žalobkyně a žalovaný uzavřeli dohodu o srážkách ze mzdy mj. za stravenky. Plat za červenec 2019 byl žalovanému zúčtován dvakrát, původní částka byla o 7.687 Kč vyšší než v opravném zúčtování (právě uvedený rozdíl zohledňuje nejenom částky vyplácené žalovanému, ale též zákonné odvody). Opravné vyúčtování bylo provedeno s ohledem na přečerpanou dovolenou (když ke dni 31. 8. 2019 byl rozvázán služební poměr mezi žalobkyní a žalovaným) a s ohledem na později doloženou pracovní neschopnost žalovaného (dne 2. 8. 2019 bylo žalovanému vystaveno rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, toto bylo následně předloženo žalobkyni). Celkově bylo vyplaceno o 10.096 Kč více, než mu mělo být vyplaceno podle opravného zúčtování. Ke dni 31. 8. 2019 skončil služební poměr žalovaného u žalobkyně (srov. rozhodnutí generální ředitelky [žalobce] ze dne 28. 8. 2019). Za červenec 2019 žalovaný převzal stravenky v počtu 24 kusů, ač mu náležely pouze v počtu 8 kusů, tzn. došlo k přečerpání o 16 kusů v celkové hodnotě 980 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 2.611 Kč přípisem ze dne 26. 11. 2019, žalovaný výzvu převzal dne 6. 12. 2019. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Právo žalobce na zaplacení částky za„ přečerpanou dovolenou“ je dáno ustanovením § 222 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Ve zbývající části, pokud jde o částky vyplacené na platu a jeho náhradě za červenec 2019, vzhledem k tomu, že žalovanému na platu a náhradě platu za červenec 2019 bylo zúčtováno a vyplaceno více, než mu náleželo (srov. skutkové závěry shora), vzniklo u něj bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat (srov. ustanovení § 2991 an. o. z. ve spojení s ustanovením § 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce). K odepření plnění podle ustanovení § 331 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, přitom soud neshledal důvod, neboť žalovanému muselo být zřejmé, že jde o částku nesprávně vypočtenou (v době vyplacení platu za červenec 2019 věděl o pracovní neschopnosti v červenci 2019 i o tom, že bude rozvázán jeho služební poměr, z čehož plyne i přečerpání dovolené v červenci 2019). Vzhledem k tomu, že soud je vázán žalobním petitem, přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky v žalované (nikoli vyšší) částce. Z téhož důvodu je žalovaný povinen žalobkyni vydat částku za tzv. přečerpané stravenky. Právo žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení je dáno ustanovením § 1970 o. z., výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O pariční třídenní lhůtě bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná a která doložila, že žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení dlužné částky, náhradu nákladů za dva úkony nezastoupeného účastníka po 300 Kč podle vyhl. č. 254/2015 Sb. (předžalobní výzva, žaloba), tj. celkem v částce 600 Kč O pariční třídenní lhůtě bylo opět rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.). Výrokem III. pak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 546/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobkyně byla ve věci od zaplacení soudního poplatku osvobozena a žalovaný byl ve věci zcela neúspěšný. Výše soudního poplatku je dána Sazebníkem, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. (srov. položku 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku). O pariční třídenní lhůtě bylo opět rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.