262 C 34/2020-54 — Městský soud v Brně

Žalobou doručenou soudu dne 20. 10. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 3.780 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených televizních poplatků. Uvedla, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače. Dne 1. 9. 1987 se jako poplatník televizního poplatku přihlásil do příslušné evidence a vznikla mu povinnost platit poplatek podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění (dále jen„ zákon č. 348/2005 Sb.). Za období od října 2017 do ledna 2020 však televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně neuhradil, dluží proto žalobkyni částku 3.780 Kč odpovídající nezaplacenému televiznímu poplatku za 28 měsíců. Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení za každou jednotlivou měsíční platbu, jehož kapitalizovaná výše činí ke dni podání žaloby 633,02 Kč. Žalovaný uznal svůj dluh na televizním poplatku za dobu od října 2017 do ledna 2019, tj. za 16 měsíců, ve výši 2.160 Kč. Poplatky za následující období uhradila manželka žalovaného [jméno] [příjmení], se kterou žije ve společné domácnosti. Navrhl proto, aby žaloba byla částečně zamítnuta co do požadavku na zaplacení 1.620 Kč a odpovídajícího příslušenství. Žalobkyně k tomu uvedla, že neeviduje odhlášku žalovaného, tudíž je stále poplatníkem povinným k úhradě poplatku. Jelikož v dané věci byly splněny podmínky (typová povaha věci umožňuje činit skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, jen na základě listin) podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl soud v dané věci pouze na základě listinných důkazů a bez jednání; souhlas účastníků se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud, vycházeje z předložených listin a nesporných tvrzení účastníků, shledal žalobu částečně opodstatněnou co do požadavku na zaplacení 2.160 Kč a odpovídajícího kapitalizovaného úroku z prodlení. Žalovaný sám uvedl, že jako poplatník televizního poplatku neuhradil tento poplatek za měsíce říjen 2017 až leden 2019 a dluží tak žalobkyni 2.160 Kč odpovídajících televiznímu poplatku za 16 měsíců. Toto prohlášení žalovaného odpovídá předloženým listinám (potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků z evidence České pošty, upomínka ze dne 12. 3. 2020, specifikace výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení). Právo žalobkyně na zaplacení televizního poplatku vyplývá z ustanovení § 7 odst. 2, 3 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb. Právo na zaplacení úroku z prodlení pak z ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění. Výše úroku z prodlení za jednotlivé měsíce odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl; lhůtu k plnění stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Podle § 5 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. rozhlasový poplatek neplatí fyzická osoba žijící ve společné domácnosti s poplatníkem rozhlasového poplatku, který splnil oznamovací povinnost uloženou v § 8 odst. 2. Televizní poplatek neplatí fyzická osoba žijící ve společné domácnosti s poplatníkem televizního poplatku, který splnil oznamovací povinnost uloženou v § 8 odst. 2. Z přihlášky poplatníka ze dne 14. 1. 2019 vyplývá, že [jméno] [příjmení] se k tomuto dni přihlásila jako držitel televizního přijímače k televiznímu poplatku. Podle přehledu předpisů a plateb vyhotovenému ke dni 10. 5. 2021 uhradila (mimo jiné) televizní poplatek za období únor 2019 až leden 2020. Z výpisu z registru evidence obyvatel je zřejmé, že [jméno] [příjmení] je manželkou žalovaného a žije na stejné adrese. Jelikož televizní poplatek za období od února 2019 do ledna 2020, tj. za 12 měsíců, ve výši 1.620 Kč uhradila [jméno] [příjmení] žijící ve společné domácnosti se žalovaným, která splnila oznamovací povinnost, není požadavek žalobkyně na zaplacení 1.620 Kč a odpovídajícího úroku z prodlení důvodný. Žaloba proto byla výrokem pod bodem II tohoto rozsudku zčásti zamítnuta. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě má žalobkyně podle poměru svého procesního úspěchu a neúspěchu právo na náhradu 14,29 % nákladů řízení. Náklady řízení nezastoupené žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč a paušálních nákladů podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. v celkové výši 200 Kč podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 100 Kč podle § 1 odst. 3 této vyhlášky. Takto vyčíslené náklady činí 1.200 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 141 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.