29 C 212/2020-57 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalované zaplacení částky 9 000 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku, neboť právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 1. 8. 2017 smlouvu o úvěru, žalovaná však peněžní prostředky nevrátila a úrok nezaplatila, popř. pokud by soud dospěl k závěru, že nebyla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaná se na úkor právní předchůdce žalobkyně přenecháním peněžních prostředků bezdůvodně obohatila, peněžní prostředky však nevydala. Soud dospěl k následujícímu zjištění. Soud neměl za prokázáno, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil tzv. úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a mohl tak dále jednat a úvěr jí poskytnout, když ani po výzvě soudu v rámci přípravy jednání a ani po výzvě soudu u jednání dle § 118a o. s. ř. (kdyby se k němu dostavila, tak by ji obdržela), neuvedla žádná tvrzení k tomuto a neunesla tak břemeno tvrzení. Soud ani neměl za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 1. 8. 2017 smlouvu, kterou by se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout peněžní prostředky žalované a tako se zavázala je vrátit a zaplatit úrok, ani jinou smlouvu obdobného obsahu, když ani po výzvě soudu v rámci přípravy jednání a ani po výzvě soudu u jednání dle § 118a o. s. ř. (kdyby se k němu dostavila, tak by ji obdržela), neuvedla dostatečně určitě tvrzení k tomuto a neunesla tak břemeno tvrzení. Soud však měl za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč dne 1. 8. 2017 žalované. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení této částky. Žalovaná však nezaplatila. Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli dne 21. 2. 2019 smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení. Soud nedospěl k závěru, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil tzv. úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a mohl tak dále jednat a úvěr jí poskytnout (§ 86 odst. 1 a contrario zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Soud ani nedospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná poté uzavřeli smlouvu o úvěru nebo jinou smlouvu obdobného o přenechání peněžních prostředků (§ 2395 a contrario o. s. ř.). Soud však dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč žalované. Žalovaná se tím tak na úkor právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatila o tuto částku. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo ze zákona právo na vydání tohoto obohacení vůči žalované (§ 2991 odst. 1 o. z.). Právní předchůdce žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání. Žalovaná však ničeho nevydala. Žalobkyně také vzniklo ze zákona právo na úrok z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády, když si výši strany neujednaly, ode dne následujícího po dni splatnosti do zaplacení (§ 1970 o. z.). Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Soud proto rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku (výrok I.). Žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žalobkyni tak vzniklo ze zákona také právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalované (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Vznikly jí a soud jí přiznal tyto náklady řízení: zaplacený soudní poplatek 400 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč, kdy podání žalobkyně ze dne 19. 2. 2021 a 9. 4. 2021 soud nepovažoval za potřebné k účelnému uplatňování práva, neboť v nich byly rozhodující tvrzení, které mohly a měly být již v žalobě, dle vyhl. č. 177/1996 Sb., hotové výdaje ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH 21 %. Soud proto rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč (výrok II.).