29 C 44/2021-60 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 587 352,99 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení specifikovanými ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele tak, že na pobočce žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru, ve které uvedl příjem ze zaměstnání ve výši 18 093 Kč, neuvedl žádné výdaje, včetně žádných dluhů ze smluv o úvěru či zápůjčce, žalobkyně proto stanovila životní výdaje žalovaného podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 6 088 Kč, předložil výpisy z běžného účtu vedené na jeho jméno, žalobkyně nahlédla do své databáze [anonymizováno]. Se shora uvedeného bylo zřejmé, že příjem žalovaného bude k pokrytí životních výdajů a splátek úvěru ve výši 9 547 Kč dostatečný. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18. 11. 2016 písemně smlouvu o úvěru, kdy žalobkyně jednala jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] (dále jen„ podmínky“), [právnická osoba] (dále jen„ ceník“), jež byly stranám známé nebo k návrhu smlouvy přiložené, a touto smlouvu se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na jeho požádání a v jeho prospěch z úvěrového účtu peněžní prostředky do výše 700 000 Kč za účelem splacení dluhů z jiné smlouvy o úvěru uzavřené s žalobkyní, a žalovaný se zavázal jí poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úrok ve výši 6,9 % ročně, počítaný denně vždy ze skutečné výše nesplacené jistiny úvěru, ode dne, kdy bude poprvé čerpat, kdy si ujednali, že úrok se stává součástí jistiny vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, to vše v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 9 542 Kč, splatných vždy v 20. den každého kalendářního měsíce, první 20. 12. 2016, dále ceny a paušální úhradu za pojištění 470 Kč splatných měsíčně vždy k poslednímu dni měsíce. Žalovaný netvrdil žádné porušení informační povinnosti žalobkyně. Dále si strany ve smlouvě ujednaly, jak platby žalovaného budou použity (započteny). Dále si strany ve smlouvě ujednaly, že dostane-li se žalovaný do prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo se splacením více než 2 splátek, má žalobkyně právo prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný a žalovaný je povinen zaplatit všechny jeho dluhy z úvěru ve lhůtě dle výzvy, kdy tato nebude kratší než 3 pracovní dny. Žalobkyně žalovanému poskytla na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a tento je čerpal. Žalobkyně plnění žalovaného použila (započetla) tak, jak je specifikováno v podkladech pro soudní jednání, na které žalobkyně odkázala. Žalovaný se však dostal do prodlení se splátkou splatnou v květnu 2017 a následujícími. Žalobkyně z toho důvodu prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný a výzvou ze dne 22. 4. 2020, doručenou žalovanému, vyzvala žalovaného k zaplacení všech jeho dluhů z úvěru ve lhůtě nejpozději do 7. 5. 2020. Žalovaný však nezaplatil. Celková dlužná částka tak nyní činí 587 352,99 Kč s příslušenstvím a sestává z jistiny ve výši 573 548,12 Kč, úroku ve výši 23 127,40 Kč a dále ve výši 6,9 % z částky 573 548,12 Kč od 11. 4. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 20 677,47 Kč a dále v zákonné výši z částky 573 548,12 Kč od 11. 4. 2020 do zaplacení, blíže specifikovaných v podkladech pro soudní jednání a seznamu splátek úvěru, na které žalobkyně odkázala. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a o. s. ř. k projednání věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud dospěl k následujícímu zjištění. Z žádosti o poskytnutí úvěru, seznamu splátek úvěru a soukromá os. – souhrnných info z CCB soud zjistil, že před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele tak, že na pobočce žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru, ve které uvedl příjem ze zaměstnání ve výši 18 093 Kč, neuvedl žádné výdaje, včetně žádných dluhů ze smluv o úvěru či zápůjčce, žalobkyně proto stanovila životní výdaje žalovaného podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 6 088 Kč, předložil výpisy z běžného účtu vedené na jeho jméno, žalobkyně nahlédla do své databáze CCB. Se shora uvedeného bylo zřejmé, že příjem žalovaného bude k pokrytí životních výdajů a splátek úvěru ve výši 9 547 Kč dostatečný. Z již výše uvedené žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, smlouvy o úvěru ze dne 18. 11. 2016, podmínek a ceníku známého soud z jeho úřední činnosti, výpisu z úvěrového účtu, seznamu splátek úvěru, a podkladů pro soudní jednání, výzev k zaplacení a rozhodnutí ze dne 1. 9. 2019 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18. 11. 2016 písemně smlouvu, kdy žalobkyně jednala jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali podmínky a ceník, jež byly stranám známé nebo k návrhu smlouvy přiložené, a touto smlouvu se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na jeho požádání a v jeho prospěch z úvěrového účtu peněžní prostředky do výše 700 000 Kč za účelem splacení dluhů z jiné smlouvy o úvěru uzavřené s žalobkyní, a žalovaný se zavázal jí poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úrok ve výši 6,9 % ročně, počítaný denně vždy ze skutečné výše nesplacené jistiny úvěru, ode dne, kdy bude poprvé čerpat, kdy si ujednali, že úrok se stává součástí jistiny vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, to vše v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 9 542 Kč, splatných vždy v 20. den každého kalendářního měsíce, první 20. 12. 2016, dále ceny a paušální úhradu za pojištění 470 Kč splatných měsíčně vždy k poslednímu dni měsíce. Žalovaný netvrdil žádné porušení informační povinnosti žalobkyně. Dále si strany v textu smlouvy ujednaly, jak platby žalovaného budou použity (započteny). Dále si strany v textu smlouvy ujednaly, že dostane-li se žalovaný do prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo se splacením více než 2 splátek, má žalobkyně právo prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný a žalovaný je povinen zaplatit všechny jeho dluhy z úvěru ve lhůtě dle výzvy, kdy tato nebude kratší než 3 pracovní dny. Žalobkyně žalovanému poskytla na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a tento je čerpal. Žalobkyně plnění žalovaného použila (započetla) tak, jak je specifikováno v podkladech pro soudní jednání, na které žalobkyně odkázala. Žalovaný se však dostal do prodlení se splátkou splatnou v květnu 2017 a následujícími. Žalobkyně z toho důvodu prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný a výzvou ze dne 22. 4. 2020, doručenou žalovanému, vyzvala žalovaného k zaplacení všech jeho dluhů z úvěru ve lhůtě nejpozději do 7. 5. 2020. Žalovaný však nezaplatil. Celková dlužná částka tak nyní činí 587 352,99 Kč s příslušenstvím a sestává z jistiny ve výši 573 548,12 Kč, úroku ve výši 23 127,40 Kč a dále ve výši 6,9 % z částky 573 548,12 Kč od 11. 4. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 20 677,47 Kč a dále v zákonné výši z částky 573 548,12 Kč od 11. 4. 2020 do zaplacení, blíže specifikovaných v podkladech pro soudní jednání a seznamu splátek úvěru, na které žalobkyně odkázala. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky určité výše a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok, to vše ve splátkách, kdy si ve smlouvě ujednaly přirůstání úroku k jistině, dále ceny a paušální úhradu za pojištění (§ 2395 o. z.). Vzhledem k tomu, že při uzavření smlouvy žalobkyně jednala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jde o spotřebitelský úvěr (§ 1 věta druhá zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 11. 2016). Dále si strany ve smlouvě ujednaly, jak platby žalovaného budou použity (započteny). Dále si strany v textu smlouvy ujednaly, že dostane-li se žalovaný do prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo se splacením více než 2 splátek, má žalobkyně právo prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný a žalovaný je povinen zaplatit všechny jeho dluhy z úvěru ve lhůtě dle výzvy, kdy tato nebude kratší než 3 pracovní dny. Žalobkyně poskytla žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a tento je čerpal. Plnění žalovaného žalobkyně použila řádně. Žalovaný se však dostal do prodlení se splátkami. Žalobkyně proto vyu