294 C 3/2021-35 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu neuhrazení ceny za přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla (dále jen„ TPZOV“). 2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.) a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: 3. Žalovaný uznal dne 17. 9. 2020 co do důvodu i výše svůj dluh ve výši 400 Kč vůči Městské policii [obec] za přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla pro neuhrazení ceny za parkování. Dluh byl splatný do 14 dnů od převzetí složenky (uznání dluhu ze dne 17. 9. 2020, č. A8209002026). Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení žalované částky (výzva ze dne 30. 11. 2020 včetně dodejky). 4. Podle ustanovení § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. Protože žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu i výše, má soud za prokázané, že tento dluh (z titulu neuhrazení ceny za přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla) v době uznání trval. Soud proto žalobě vyhověl a výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku spolu s příslušenstvím - zákonným úrokem z prodlení, a to ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř). 5. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, soud mu proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Ve smyslu § 1 a § 2 citované vyhlášky soud žalobci přiznal paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony spočívající v návrhu ve věci samé a výzvě k plnění (dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky). Podle § 2 odst. 1 citované vyhlášky bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Výše paušální náhrady činí proto 100 Kč za každý úkon. Celkem tedy na nákladech řízení soud přiznal žalobci částku 200 Kč. Také náhradu nákladů řízení uložil soud zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 6. Vzhledem k tomu, že žalobce byl osvobozen od placení soudního poplatku (§ 11 odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a žalobě bylo vyhověno, uložil soud výrokem III. žalovanému povinnost uhradit České republice - Městskému soudu v Brně, která tyto náklady dosud nesla, soudní poplatek ve výši 1 000 Kč (§ 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích ve spojení s Položkou 1, bod 1. písm. a) Sazebníku poplatků, přílohy zákona o soudních poplatcích). 7. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.