30 C 145/2021-45 — Městský soud v Brně

Žalobce požadoval po žalovaném úhradu částky 49 984 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu z neuhrazeného pojistného z pojistné smlouvy [číslo]. Žalovaná namítl, že žalobce neprokázal, jakým způsobem dospěl k dlužné částce ve výši 49 984 Kč a jakým způsobem došlo k zániku pojistné smlouvy ke dni 9. 10. 2019, když od něho pak odvíjí výpočet úroku z prodlení. Z provedeného dokazování soud zjistil a vzal za prokázané, že žalobce jako pojistitel uzavřel dne 13. 12. 2018 s žalovaným jako pojistníkem pojistnou smlouvu –„ Pojištění odpovědnosti podnikatelů“ [číslo] (dále jen„ smlouva“). Smlouva vstoupila v platnost dne 20. 12. 2018 a tento den je zároveň počátkem pojištění. Na základě smlouvy žalobce poskytoval žalovanému služby spočívající v pojišťovací činnosti uvedené ve smlouvě (konkrétně pojištění odpovědnosti silničního dopravce) a žalovaný byl povinen řádně platit žalobci sjednané pojistné ročně ve výši 99 967 Kč, dle dodatku k této smlouvě z 1. 4. 2019 si účastnící sjednali četnost placení čtvrtletně, k 20. 12. 2018, 20. 3. 2019, 20. 6. 2019 a 20. 9. 2019 splátkami po 25 992 Kč, celkem 99 968 Kč V tomto dodatku si účastníci dále sjednali, že datem neuhrazení kterékoliv splátky se stává splatným celé jednorázové pojistné. Tuto povinnost hradit splátky žalovaný porušil, když nezaplatil pojistné splatné dne 20. 6. 2019. Pojistná smlouva zanikla ke dni 9. 10. 2019, když žalobce vyzval žalovaného dopisem z 18. 8. 2019 k úhradě dlužného pojistného splatného dne 20. 6. 2019 s poučením, že pokud neuhradí pojistné do 8. 10. 2019, pojištění k tomuto datu zanikne. Dle čl. 4 VOP pojišťovně náleží celé pojistné za pojistný rok nebo za dobu, na kterou bylo pojištění sjednáno, mimo jiné v případě zániku pojištění z důvodu nezaplacení pojistného. Dlužné pojistné za období od 20. 6. 2019 konce sjednaného pojištění, tj. do 19. 12. 2019 představuje dle smluvních ujednání částku 49 984 Kč. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2782 odst. 1 občanského zákoníku má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Dle ust. § 2804 občanského zákoníku upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Mezi účastníky vznikl závazkový vztah uzavřením pojistné smlouvy, kdy žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající z uzavřené pojistné smlouvy, když neuhradil splátku splatnou dne 20. 6. 2019, účastníci si sjednali pro takový případ splatnost celé zbývající částky pojistného a současně také skutečnost, že žalovaný uhradí celou zbývající část pojistného, nikoli jen pojistné do zániku smlouvy. Soud toto ujednání odchylné od ust. § 2782 odst. 1 občanského zákoníku mezi podnikateli neshledal nemravným či rozporným s veřejným pořádkem dle ust. § 1 odst. 3 občanského zákoníku a zavázal tak žalovaného k úhradě žalované částku, když celkem žalovaný uhradil dvě splátky po 25 992 Kč a zbývá mu tak v souladu s ust. § 2758 občanského zákoníku uhradit právě žalovaných 49 984 Kč. Pokud žalovaný namítal, že není patrno, jak žalobce dospěl k žalované částce, tato námitka je nedůvodná, žalovaná částka je tvořena dvěma zbývajícími splátkami pojistného. Nárok na úhradu úroku z prodlení pak vychází z ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku. Pokud si účastníci sjednali, že v případě neuhrazení kterékoliv splátky se stává splatným celé pojistné, je nutno uvést, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celé žalované částky již k datu neuhrazení splátky splatné dne 20. 6. 2019. K tomuto datu však činila výše zákonného úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9,75 %. Na tuto výši úroku z prodlení vzniklo žalobci právo a toto trvá po celou dobu prodlení. Pokud žalobce požadoval úrok z prodlení ve výši 10 %, soud žalobu co do rozdílu těchto výší, tj. do 0,25 %, zamítl. Je na žalobci od jakého data se rozhodne zákonný úrok z prodlení požadovat (zde od 10. 10. 2019), uvedené však nezpůsobí navýšení této zákonné sazby. Námitka žalovaného o neprokázání zániku pojištění, jež je podstatné pro posouzení prodlení, není s ohledem na výše uvedené důvodná. Dále žalobci přísluší dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 1 200 Kč, když se jednalo o vztah mezi podnikateli. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy převážně úspěšnému žalobci náleží plná náhrada nákladů řízení, když jeho neúspěch je nepatrný. Náklady jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, dále odměnou za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby po 500 Kč (příprava a převzetí právního zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% z těchto částek (378 Kč). Náhrada nákladů řízení tedy celkem činí částku 4 178 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám jeho právního zástupce (§149 odst. 1 o.s.ř.). Pokud žalovaný rozporoval výší nákladů řízení, když není zřejmé, z jakých konkrétních ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. při výpočtu nákladů žalobce vychází, zde soud poukazuje, že žalobce požadoval náklady v nesnížené výši, avšak soud dospěl k závěru, že podmínky uvedeného ust. § 14b odst. 1 písm. a) a b) vyhl. č. 177/1996 Sb. jsou naplněny, když se jedná o plnění do 50 000 Kč, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (žalobce jako renomovaná pojišťovna podává řadu obdobných žalob z titulu neuhrazeného pojistného). Tato námitka žalovaného směřující vůči žalobci je sama o sobě nedůvodná, když účastník nemusí podřazovat uplatněné nároky pod konkrétní ustanovení. Takovéto právní hodnocení je na soudu a stejný závěr platí pro námitku, že není patrno, v jaké výši byla žalobcem vypočítána náhrada hotových výdajů.