31 C 138/2021-46 — Městský soud v Brně

Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 2 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, kterou mu žalovaný způsobil. Mezi žalobcem a žalovaným byl uzavřen pracovněprávní vztah, kdy v rámci výkonu práce poškodil žalovaný dne 14. 9. 2018 při řízení služební vozidlo typu [anonymizována dvě slova], [registrační značka], které má žalobce v nájmu na základě leasingové smlouvy uzavřené s vlastníkem vozidla, [právnická osoba] [anonymizováno]. Žalovaný při vyjíždění z parkovacího místa neodhadl vzdálenost a narazil do jiného vozidla, a poškodil tak pravou zadní část služebního vozidla. Po zohlednění amortizace a koeficientu DPH, byla škoda na služebním vozidle vyčíslena na částku ve výši 15 847 Kč. Způsobená škoda byla uplatněna u [právnická osoba], která z titulu pojištění odpovědnosti zaměstnanců za škodu způsobenou při výkonu povolání poskytla žalobci pojistné plnění ve výši 13 847 Kč, žalobce žádá zaplatit spoluúčast ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oběma účastníkům byla zaslána výzva, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, s tím že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalobce poskytl souhlas přímo v žalobě, zatímco žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, proto soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Z žalobcem předložených listin soud učinil následující skutkový stav: Ze Zprávy o dopravní nehodě [číslo] soud zjistil, že žalovaný při vyjíždění z parkovacího místa dne [datum] neodhadl vzdálenost a narazil do jiného vozidla, a poškodil tak pravou zadní část služebního vozidla žalobce [registrační značka]. Citovanou zprávu žalovaný podepsal dne 17. 9. 2018 a současně v ní výslovně uznal, že je za škodu plně zodpovědný. Taktéž učinil v Dohodě o uznání dluhu a dohodě o způsobu jeho úhrady. Poškozené vozidlo bylo opraveno, cena opravy byla vyúčtována vlastníkovi vozidla fakturou č. [anonymizováno] vystavenou dne 29. 4. 2019 znějící na částku 17 275 Kč včetně DPH se splatností 29. 5. 2019. Žalobci byla částka za opravu předmětného vozidla následně vyúčtována ve fakturou [číslo] vystavenou dne 15. 6. 2019 znějící na částku v celkové výši 341 767,65 Kč včetně DPH se splatností 13. 9. 2019, k opravě předmětného vozidla se vztahovala příloha faktury-14. Po zohlednění amortizace a koeficientu DPH, byla škoda na služebním vozidle vyčíslena na částku ve výši 15 847 Kč. Průměrný měsíční výdělek žalovaného činil dle potvrzení p výši příjmu zaměstnance 20 020 Kč hrubého. Z informace o výplatě pojistného plnění ze dne 28. 8. 2019 ve výši 13 847 Kč bylo zjištěno, že spoluúčast po poskytnutí pojistného plnění č ve výši 2 000 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky 2 000 Kč výzvou ze dne 16. 8. 2020, lhůtu k úhradě určil do 29. 8. 2020. Podle § 249 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) je žalovaný povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku zaměstnavatele. V souladu s § 250 odst. 1 zákoníku práce, zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Soud po právním zhodnocení žalobcem předložených listin dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako zaměstnanec žalobce dne 14. 9. 2018 zavinil škodu na služebním vozidle [anonymizována dvě slova], [registrační značka], když při vyjíždění z parkovacího místa neodhadl vzdálenost a narazil do jiného vozidla. Žalovaný nevynaložil dostatečnou pozornost při řízení služebního vozidla žalobce a svou neopatrnou jízdou jej poškodil, proto odpovídá žalobci jako svému zaměstnavateli dle § 249 odst. 1 ve spojení s § 250 odst. 1 zákoníku práce za způsobenou škodu. Výše škody byla v řízení prokázána fakturou č. [anonymizováno], fakturou [číslo] ve spojení s informací o výplatě pojistného plnění ze dne 28. 8. 2019. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky 2 000 Kč výzvou ze dne 16. 8. 2020, lhůtu k úhradě určil do 29. 8. 2020, žalovaný se dne 30. 8. 2020 dostal do prodlení s úhradou částky 2 000 Kč, žalobce má proto dle § 1970 občanského zákoníku nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud s ohledem na výše uvedené odůvodnění žalobě v celím rozsahu vyhověl (I. výrok). O náhradě nákladů řízení (II. výrok) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. (návrh ve věci samé, výzva k plnění).