31 C 77/2021-29 — Městský soud v Brně

Žalobou doručenou soudu dne 13. 8. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 10 000 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 5. 12. 2017 smlouvu [číslo] o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě které byly žalovanému zajištěny služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do 31. 1. 2019, kdy byla smlouva ukončena. Za účelem užívání těchto služeb byla žalovanému poskytnuta 2 technická zařízení: set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizována čtyři slova] a set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizována čtyři slova]. Vzhledem k tomu, že žalovaný po ukončení smlouvy technické zařízení nevrátil, vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za každé nevrácené technické zařízení, celkem tedy 10 000 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 5. 12. 2017 bylo zjištěno, že mezi žalobcem (pod tehdejším názvem [právnická osoba] a od 1. 1. 2020 podnikajícím pod názvem [právnická osoba], jak bylo zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku) a žalovaným byla uzavřena smlouva na dobu určitou v trvání 24 měsíců, ve které se žalobce zavázal poskytovat žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu a žalovaný se zavázal za tyto služby platit sjednanou cenu. Nedílnou součástí smlouvy byly Zvláštní podmínky pro kombinovanou službu televize [anonymizováno]. Dle ujednání bodu 4.4 těchto zvláštních podmínek je žalovaný povinen do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobci pronajatá technická zařízení, v daném případě set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizována čtyři slova] a set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizována čtyři slova] (dále jen technická zařízení). Převzetí označených technických zařízení žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy [číslo]. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že bere na vědomí, že souhlasí se smluvní pokutou 5 000 Kč, nevrátí-li zapůjčené technické zařízení. Smlouva byla ukončena ke dni 31. 1. 2019, žalovaný však toto zařízení po skončení smlouvy nevrátil. Upomínkou ze dne 26. 2. 2019 vyzval žalobce žalovaného k vrácení technického zařízení a uhrazení smluvní pokuty. Z výzvy ze dne 27. 5. 2020 soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky v dodatečné lhůtě 7 dnů, tj. do 7. 6. 2020. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“). Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná, neboť v řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve smyslu ust. § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích. Na základě této smlouvy se zavázal žalobce poskytovat žalovanému služby televizního vysílání prostřednictvím internetu na dobu určitou v trvání 24 měsíců a za tímto účelem byla žalovanému pronajata 2 technická zařízení set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizována čtyři slova] a set-top [anonymizována dvě slova] sériové číslo [anonymizována čtyři slova]. Naopak žalovaný se zavázal za tyto služby platit žalobci ceny dle vyúčtování. V souladu se zvláštními podmínkami smlouvy pak ukončením služeb vznikla žalovanému povinnost ve lhůtě do 10 dnů od ukončení smluvního vztahu vrátit žalobci pronajatá technická zařízení. Skutečnost, že poskytování služeb na základě smlouvy [číslo] bylo ukončeno ke dni 31. 1. 2019, byla žalovanému sdělena upomínkou ze dne 26. 2. 2019 po ukončení smlouvy s výzvou k vrácení předmětných zařízení. Žalovaný však své povinnosti nedostál a poskytnutá technická zařízení žalobci nevrátil. Žalobci tak vzniklo právo žádat po žalovaném zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za zapůjčené nevrácené technické zařízení. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku (placením smluvní pokuty v souhrnné výši 10 000 Kč) a je tak povinen zaplatit žalobci též zákonný úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po uplynutí dodatečné lhůty k zaplacení. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 200 Kč (tarifní hodnota 10 000 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč; celkem tedy 1 489 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že žalobce vyúčtoval v žalobě náklady řízení dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1 500 Kč za úkon právní služby), nicméně soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně návrhy obsahující totožnou argumentaci, z níž odvozuje svůj nárok a kterou může stále opakovat. Podle soudu je žaloba, ve které je nárok žalobce odvozován z účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se totiž pouze údaji o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, uvedením dlužné částky za sjednanou smluvní pokutu. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.