31 C 9/2020-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 29. 5. 2019 domáhal po žalovaném zaplacení částky 10 816,15 Kč s přísl. Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], s žalovaným uzavřel dne 5. 8. 2016 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem v souhrnné výši 8 186 Kč právnímu předchůdci žalobce splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 299 Kč do 5. 10. 2017. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce uhradil pouze částku 5 200 Kč, přes výzvu zůstal dlužen nesplacenou jistinu ve výši 7 316,15 Kč, smluvní úrok ve výši 512,04 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 856,22 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 516,44 Kč, inkasní poplatek ve výši 1 785,15 Kč, smluvní úrok ve výši 1 472,80 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 851,10 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 500 Kč. Pohledávku za žalovaným právní předchůdce žalobce na žalobce postoupil smlouvou o postoupení pohledávky, tuto skutečnost žalovanému oznámil. Na výzvu soudu doplnil podáním ze dne 29. 4. 2021, že schopnost žalovaného úvěr splácet byla ověřována právním předchůdcem žalobce na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, vyšel přitom z údajů a dokumentů, které byly žalovaným ohledně jeho příjmů a výdajů sděleny, resp. předloženy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav: 4. Dne 5. 8. 2019 vyplnil žalovaný formulář žádosti o úvěr, kterým požádal právního předchůdce žalobce o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč. Z formuláře plyne, že žalovaný předložil doklady o výši příjmů, a to výplatní pásky a příjmové doklady, své měsíční výdaje vyčíslil částkou 11 500 Kč. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce poskytl pracovní smlouvu ze dne 1. 3. 2016, ze které bylo zjištěno, že mu za vykonanou práci náleží mzda ve výši 16 000 Kč měsíčně, tuto skutečnost žalovaný doložil příjmovými pokladními doklady ze dne 15. 4. 2016 a ze dne 16. 6. 2016. Téhož dne byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr včetně celkových nákladů na poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 8 186 Kč splácet v 14 měsíčních splátkách po 1 299 Kč splatných do 5. 10. 2017. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil převzetí částky 10 000 Kč v hotovosti v místě bydliště. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2018, z přílohy k této smlouvě a z potvrzení o zaplacení úplaty soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce pohledávku za žalovaným vzniklé ze smlouvy o úvěru [číslo] tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem právního předchůdce žalobce ze dne 18. 12. 2018, kterým byl žalovaný současně vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů po obdržení dopisu. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost podána k poštovní přepravě dne 19. 12. 2018. Žalovaný byl opětovně o úhradu dluhu upomínán výzvou před podáním žaloby ze dne 13. 5. 2019, která byla podána k poštovní předpravě následujícího dne. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 2145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není zčásti důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byl spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 9. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 10. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 11. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdce žalobce ověřoval příjmy žalovaného (doložené pracovní smlouvou a příjmovými pokladními doklady). V tomto směru nelze právnímu předchůdci žalobce nic vytknout. Právní předchůdce žalobce však nijak neověřoval výdaje žalovaného, vycházel pouze z údajů o výdajích, které mu sdělil samotný žalovaný (v listině nazvané„ žádost o úvěr“), aniž by tyto jakkoliv ověřil. Již tyto žalovaným sdělené údaje o výdajích se přitom jeví na první pohled jako poměrně (až podezřele) nízké a lze bezesporu pochybovat o jejich věrohodnosti. Soud poukazuje na skutečnost, že právní předchůdce žalobce neměl k dispozici žádný výpis z účtu žalovaného, kde by byly rozepsány jednotlivé transakce a ze kterého by bylo možné věrohodným způsobem ověřit výši jeho měsíčních výdajů a zjistit, kolik mu zbývá disponibilních peněžních prostředků k úhradě splátek úvěru. Soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, protože nijak neověřoval žalovaným uváděné údaje o jeho výdajích, měl přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet. 12. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že právní předchůdce žalobce neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, když žádným způsobem neověřil jím uváděné výdaje, a nemohl si tedy věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaný schopen spotřebitelský úvěr řádně splácet. Uzavřená smlouva o úvěru [číslo] ze dne 5. 8. 2016 je tedy neplatná s odkazem na § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytnutá jistina úvěru ve výši 10 000 Kč byla právnímu předchůdci žalobce v rozsahu částky 5 200 Kč vrácena, zbývá z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 občanského zákoníku vrátit 4 800 Kč. Pohledávka byla v mezidobí dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy žalobě vyhověl v rozsahu částky 4 800 Kč a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky včetně příslušenství, tj. úr