33 C 218/2020-43 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou původně domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 84 644 Kč z titulu úhrady nemajetkové újmy dle ustanovení § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., která mu vznikla v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení vedeného na prvním stupni u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 25 C 159/2013, následně u Krajského soudu v Brně a posléze u Nevyššího soudu ČR. Řízení trvalo bez vážných důvodů více jak šest let a tři měsíce. Žalobce žalobu uplatňuje po uplynutí šestiměsíční lhůty k vyřízení věci Ministerstvem spravedlnosti, kterému byla žádost o náhradu podána dne 29. 11. 2019, lhůta k poskytnutí náhrady tak uplynula dne 29. 5. 2020. V předmětném sporu byl poškozený [celé jméno žalobce], žalovaným, o probíhajícím sporu se dozvěděl v březnu 2014. V řízení došlo k průtahům dvojího druhu a to samotnou nečinností soudu, když přes tři roky načítaně trvaly intervaly, kdy se jednání v řádu roků nekonaly. Dále spatřuje průtah orgánu veřejné moci, kdy první rozsudek soudu prvního stupně shledal odvolací soud nepřezkoumatelným, a proto jej zrušil. Řízení tak muselo být opakována, jak na prvním, tak i na druhém stupni, čímž se jako celek zbytečně protáhlo o další dva a půl roku. V průběhu řízení žalovaný částečně plnil a to co do výše 50 625 Kč, kdy částka byla připsána na účet zástupce žalobce dne 26. 11. 2020. Řízení bylo do výše uvedené částky včetně příslušenství, zastaveno. Předmětem řízení tak zůstala částka 34 019 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření uvedl, že činí nespornou skutečnost, že žalobce přípisem doručeným žalovanému dne 29. 11. 2019 uplatnil prostřednictvím svého právního zástupce tvrzený nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou vyčíslil ve výši 84 644 Kč, kdy jako důvod nároku spatřoval v nesprávném úředním postupu v řízení vedeném u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 25 C 159/2013. Žalovaný uplatněný nárok v rámci mimosoudního projednání posoudil tak, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že celková délka řízení nebyla přiměřená, žalovaný tak ve smyslu ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb., poskytl žalobci zadostiučinění v penězích ve výši 50 625 Kč. V řízení vedeném u Okresního soudu Brno-venkov, byly zjištěný jednotlivé dílčí průtahy ze strany soudu, kdy tento nečinil některé procesní úkony v přiměřených lhůtách. Význam řízení pro žalobce nelze hodnotit jinak, než standardně, řízení na peněžité plnění není typově jedním z řízení, kde by judikatura Nejvyššího soudu ČR dovozovala presumpci zvýšeného významu předmětu řízení pro účastníka. Žalobce se svým chováním na průtazích nijak nepodílel. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěl žalovaný nejprve k základní částce 67 500 Kč s tím, že za jeden rok řízení náleží částka 15 000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na složitost řízení a stupně soudní soustavy, na kterých bylo o věci rozhodováno o 25 %. 3. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. 4. Z žádosti o přiměřené zadostiučinění za průtahy v soudním řízení ze dne 20. 11. 2019 a dodejky datové zprávy datové schránky žalovaného soud zjistil, že žalobce uplatnil u žalovaného náhradu za nemateriální újmu způsobenou nepřiměřeně dlouho trvajícím soudním řízením u Okresního soudu Brno-venkov ve výši 84 644 Kč, kdy za období od 1. 5. 2014 do 30. 4. 2016 uplatňuje částku 15 000 Kč, za období od 1. 5. 2016 do 30. 4. 2019 3x 20 000 Kč a za období od 1. 5. 2019 do 23. 10. 2019, tj. 176 dnů částku 9 644 Kč. Žádost byla doručena do datové schránky žalovaného dne 29. 11. 2019. Z přípisu Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 6. 12. 2019 soud zjistil, že tento potvrdil žalobci, že tomuto bylo doručeno podání týkající se právní věci projednávané před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 25 C 159/2013. Ze stanoviska žalovaného ze dne 23. 11. 2020 a výpisu z účtu zástupce žalobce ze dne 26. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaný poskytl žalobci zadostiučinění za nesprávný úřední postup, kdy částka 50 625 Kč byla připsána na účet zástupce žalobce dne 26. 11. 2020. Přípisem ze dne 23. 11. 2020 žalovaný sdělil své stanovisko ohledně výše plnění v dané věci. 5. Z připojeného spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 25 C 159/2013 soud zjistil, že dne 24. 7. 2013 uplatnili manželé [příjmení] žalobu na zaplacení 100 000 Kč, kdy tato částka představovala zálohu na kupní cenu, kterou měli žalobci uhradit žalovanému na základě smlouvy o budoucí smlouvě kupní. Žalobci však od smlouvy odstoupili, jelikož zjistili, že nemovitá věc nemá právně zajištěn přístup a přípojky vedou přes cizí pozemek a žádali zálohu vrátit. Žalobci rovněž tvrdili neplatnost dotčené smlouvy pro omyl jednajících. Žalovaný se bránil účelovostí tohoto tvrzení s tím, že se jednalo o standardní developerský projekt a zjištění přístupu k nemovitosti věci ve vlastnictví přípojek bylo v řešení, jak je u podobných projektů obvyklé. Ve věci byl vydán platební rozkaz dne 24. 3. 2014, který byl žalovanému doručen proti podpisu dne 7. 4. 2014. Po podaném odporu dne 17. 4. 2014, bylo ve věci nařízeno dne 16. 6. 2014 jednání. Toto bylo odročeno na den 23. 9. 2014, a následně na den 16. 10. 2014, kdy byl ve věci vyhlášen rozsudek. V rámci řízení byli vyslechnuti svědci, soud připojil spis Městského úřadu ve Slavkově, stavební úřad. Soud po třech jednáních žalobě vyhověl s tím, že v průběhu řízení žalovaný dotčenou nemovitou věc převedl na třetí osobu, smlouva o smlouvě budoucí nemohla být realizována vinou žalovaného, kdy dospěl k závěru, že není třeba posuzovat existenci tvrzených právních vad. Dne 17. 2. 2015 byl spis předložen s odvoláním ke Krajskému soudu v Brně. Dne 31. 5. 2016 byl rozsudek soudu prvého stupně usnesením Krajského soudu v Brně zrušen pro nepřezkoumatelnost, neboť se soud nevypořádal s námitkou započtení vznesenou ze strany žalovaného (v tomto řízení žalobce). Soud I. stupně ve věci nařídil jednání dne 9. 5. 2017, dne 29. 5. 2017 a dne 30. 5. 2017 byl vyhlášen rozsudek. Ve věci bylo podáno odvolání a spis byl dne 29. 8. 2017 předložen Krajskému soudu v Brně. Jednání před Krajským soudem v Brně následovalo dne 7. 11. 2018 a dne 16. 11. 2018 byl vyhlášen rozsudek Krajským soudem v Brně, kdy rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen. Následně dne 24. 2. 2019 bylo ze strany žalobce (v řízení před Okresním soudem Brno-venkov, žalovaného), podáno dovolání, o kterém Nejvyšší soud ČR rozhodl dne 25. 9. 2019 tak, že bylo dovolání odmítnuto. Usnesení Nejvyššího soudu ČR bylo doručeno žalobci dne 23. 10. 2019. 6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. V řízení bylo prokázáno, že dne 29. 11. 2019 žalobce uplatnil u žalovaného náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou za průtahy v soudním řízení vedeném u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 25 C 159/2013 a to ve výši 84 644 Kč. Ze strany žalovaného bylo po zhodnocení všech okolností případu plněno tak, že bylo poskytnuto zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve výši 50 625 Kč, když výše uvedená částka byla připsána na účet zástupce žalobce dne 26. 11. 2020. V řízení vedeném u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 25 C 159/2013 žalobce vystupoval v pozici žalovaného. Předmětem původního řízení byl nárok žalobců, manželů [příjmení], na zaplacení částky 100 000 Kč, kdy tato částka představovala zálohu na kupní cenu, kterou měli žalobci uhradit žalovanému na základě smlouvy o budoucí smlouvě kupní. Žaloba byla podána u [název soudu] dne 24. 7. 2013, žalovanému byla doručena dne 7. 4. 2014. Soud po třech jednáních žalobě vyhověl rozsudkem ze dne 16. 10. 2014 a to proto, že v průběhu řízení žalobce (v řízení u OS [obec], žalovaný) předmětnou nemovitost převedl na třetí osobu, a tudíž smlouva o budoucí smlouvě kupní, nemohla být realizována. Dne 31. 5. 2016 byl rozsudek soudu prvního stupně u Krajského soudu v Brně, zrušen pro nepřezkoumatelnost, kdy odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvého stupně se nevypořádal s námitkou započtení. Po dalších dvou jednáních soud prvého stupně dne 30. 5. 2017 rozhodl rozsudkem, kdy žalobě vyhověl s tím, že smlouva o smlouvě budoucí je neplatná, protože nestanovovala termín uzavření smlouvy kupní. Z toho důvodu je neplatné i ustanovení o smluvní pokutě, kterou si chtěl započíst žalobce (v řízení u OS [obec] v pozici žalovaného). Rozsudkem Krajského soudu v Brně dne 16. 11. 2018 byl rozsudek prvého stupně potvrzen. Následně ve věci bylo podáno dovolání, kdy Nejvyšší soud ČR toto odmítl, usnesení Nejvyššího soudu ČR bylo doručeno žalovanému dne 23. 10. 2019. Celková délka řízení od zahájení podáním žaloby dne 19. 7. 2013, do konce řízení právní moci rozhodnutí o dovolání, tj. 23. 10. 2019, uběhlo celkem šest let a tři měsíce. Účastníci shodně potvrzují zahájení řízení až ode dne doručení žaloby dne 7. 4. 2014, což představuje pět let a šest měsíců. 7. Dle ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb. o