34 C 109/2021-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 10. 11. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 38 435 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“) provozoval v období od 1. 7. 2019 do 19. 3. 2020 vozidlo r.z. [anonymizováno], jehož je vlastníkem, bez uzavřeného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Denní sazba příspěvku pro období bez pojištění vozidla žalovaného činí 145 Kč; výše zákonného příspěvku za období od 1. 7. 2019 do 19. 3. 2020, tj. 263 dnů, kdy žalovaný neměl k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, činí 38 135 Kč. Žalobkyně dále požaduje poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem souhlasili za použití § 101 odst. 4 občanského soudního řádu). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav 5. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 9. 4. 2020 vyplývá, že žalovaný byl jako vlastník a provozovatel vyzván k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo r.z. 2BD0048 s nejvyšší povolenou hmotností nad 3500 kg do 12000 kg za dobu od 1. 7. 2019 do 19. 3. 2020 ve výši 38 135 Kč a nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč. Přípisem ze dne 23. 7. 2020 a 4. 9. 2020 byl žalovaný opětovně vyzýván k zaplacení příspěvku za období od 13. 4. 2019 do 10. 7. 2019 a nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč, přípisem ze dne 15. 1. 2020 byl žalobce vyzván k zaplacení příspěvku za období od 11. 7. 2019 do 28. 12. 2019 a nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč. K zaplacení byl žalovaný vyzván taktéž v rámci předžalobní upomínky ze dne 16. 10. 2020. 6. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. 7. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 8. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a dále aplikoval zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Podle jeho § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., ocitne-li se dlužník v prodlení s plněním má věřitel právo požadovat po dlužníku zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. Žalovaný byl jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla povinen uzavřít pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tuto povinnost však nesplnil. V období od 1. 7. 2019 do 19. 3. 2020, kdy nebylo předmětné vozidlo pojištěno a kdy byl žalovaný vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla, tj. za dobu 263 dní, činí dluh 38 135 Kč při denní sazbě 145 Kč za vozidlo s nejvyšší povolenou hmotností nad 3500 kg do 12000 kg podle § 2 odst. 1 písm. p) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. Žalovaný je tedy ve smyslu § 4 odst. 1 zákona osobou povinnou k úhradě příspěvku ve výši 38 135 Kč a poplatku za mimosoudní uplatnění práva ve výši 300 Kč. Soud mu tedy uložil povinnost, aby žalobci zaplatil celkovou částku 38 435 Kč. Protože žalovaný svůj dluh vůči žalobci řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 538 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3. vyhlášky 500 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši á 100 Kč Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 3 716 Kč.