34 C 111/2021-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobou došlou soudu dne 15. 4. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci 810 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný je držitelem televizního přijímače, dne 1. 3. 1998 se přihlásil do příslušné evidence a vznikla mu povinnost platit poplatek dle zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaný dluží poplatky za období ledna 2020 do června 2020 (celkem 6 měsíců) ve výši 135 Kč měsíčně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobce výslovně, žalovaný pak za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu s tímto postupem soudu souhlasili). 4. Soud provedl dokazování potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 3. 2021, výzvou ze dne 15. 9. 2020, 13. 11. 2020 a 22. 1. 2021 a žalobcem předloženým výpočtem úroku z prodlení. Z uvedených důkazů poté soud zjistil, že žalovaný se ode března 1998 stal poplatníkem televizních poplatků, avšak za období od ledna 2020 do června 2020 žalobci na televizních poplatcích neuhradil ničeho. Za 6 měsíců vznikl žalovanému dluh v celkové výši 810 Kč, když výše měsíčního poplatku činila 135 Kč. Do dispozice žalovaného byla doručena upomínka k zaplacení žalované částky. 5. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. 6. V projednávané věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o RaTP“). 7. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dle § 7 odst. 2, 3 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb. dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaný, ačkoliv byl držitelem televizního přijímače, nezaplatil za období od ledna 2020 do června 2020 televizní poplatek a vznikl mu tak dluh v celkové výši 810 Kč. Soud proto žalobě plně vyhověl (výrok I.) a zavázal žalovaného k úhradě tohoto plnění v celkové výši 810 Kč. Protože žalovaný svůj dluh vůči žalobci řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč určených dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za dva úkony spočívající ve výzvě k plnění a návrhu ve věci samé, jelikož se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.