34 C 155/2020-142 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 20. 7. 2017, doplněnou o podání ze dne 26. 1. 2021, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 75 245,99 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], byla prostřednictvím systému internetového bankovnictví uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 70 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 23,88 % ročně a dalšími poplatky v měsíčních splátkách ve výši 3,2 % z částky čerpaného a nesplaceného úvěru a 100 % částky úroku z úvěru a poplatků účtovaných za daný měsíc. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas neplnil, právní předchůdce žalobce proto dne 12. 9. 2014 úvěr zesplatnil. Žalovanému vznikl dluh sestávající z dlužné jistiny ve výši 75 245,99 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 23,88 % ročně z částky 75 245,99 Kč od 12. 9. 2014 do 1. 10. 2015 ve výši 24 830,74 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 75 245,99 Kč od 12. 9. 2014 do 1. 10. 2015 ve výši 5 863,86 Kč, úroku ve výši 23,88 % ročně z částky 75 245,99 Kč od 2. 10. 2015 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 75 245,99 Kč od 2. 10. 2015 do zaplacení. S účinností ke dni 1. 10. 2015 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. 2. Žalovaný se k doručené žalobě vyjádřil podáním doručeným dne 12. 4. 2018. Uvedl, že nárok žalobce považuje za právně irelevantní, neboť žalovaný je občanem [země] s trvalým pobytem na území [země]. Ve věci tedy není dána pravomoc českých soudů. 3. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 4. 9. 2020, č.j. 60 C 702/2017-68, zamítl námitku nedostatku pravomoci českých soudů vznesenou žalovaným (výrok I.), vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok II.) a věc postoupil zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému (výrok III.). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Ze smlouvy o úvěru (kreditní karty pro soukromou klientelu) ze dne 30. 1. 2014 soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím systému internetového bankovnictví uzavřel s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 70 000 Kč. Mezi účastníky byl sjednán úrok ve výši 23,88 % ročně. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 79 380 Kč spolu s úrokem v měsíčním splátkách ve výši 3,2% z částky čerpaného a nesplaceného úvěru a 100% částky úroku z úvěru a poplatků účtovaných za daný měsíc. Mezi účastníky bylo dále dohodnuto, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátek se úroky stávají součástí jistiny. 6. Z oznámení [obec] [anonymizováno] o úrokových sazbách (účinnost od 1. 3. 2014) soud zjistil, že mezi účastníky byl sjednán obchodní úrok za poskytnutí úvěru ve výši 23,88 % ročně. 7. Z transakční historie účtu bylo zjištěno, že dluh žalovaného ke dni 12. 9. 2014 činil 75 246 Kč. 8. Z výpisů z kartového účtu č. [bankovní účet] za období od 30. 1. 2014 do 10. 9. 2014 se podává, že dluh žalovaného na jistině činil ke dni 10. 9. 2014 částku 69 443,64 Kč. 9. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 12. 9. 2014 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 12. 9. 2014 zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 82 452,11 Kč. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 9. 2015 včetně přílohy soud zjistil, že s účinností ke dni 1. 10. 2015 právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno dne 21. 10. 2015. 11. Ze zprávy [obec] [anonymizováno], a.s., ze dne 16. 3. 2021 se podává, že úvěr byl poskytnut přes internetové bankovnictví v rámci tzv. kreditní linky. Výše příjmů žalovaného byla ověřena pomocí transakcí na jeho účet. Žalovaný neuvedl žádné výdaje, [právnická osoba], proto stanovila existenční výdaje žalovaného částkou 7 038 Kč, a dále zjistila, že žalovaný hradí měsíční splátky ve výši 3 917 Kč. 12. Z výpisů z účtů žalovaného za období od 1. 1. 2013 do 1. 1. 2014 bylo zjištěno, že konečný měsíční zůstatek žalovaného činil za období od ledna do března 135 Kč, v dubnu 2013 činil 21 Kč, v květnu 2013 činil 30 372 Kč, v červnu 2013 činil - 43,43 Kč, v červenci 2013 činil 5,37 Kč, v srpnu 2013 činil - 77,63 Kč, v září 2013 činil - 94,01 Kč, v říjnu 2013 činil – 5 115,68 Kč, v listopadu činil - 122,38 Kč, v prosinci 2013 činil - 5 218,85 Kč a v lednu 2013 činil - 4 993,08 Kč. 13. Dopisem ze dne 4. 11. 2015 žalobce upozornil žalovaného na výši dluhu a vyzval jej k jeho zaplacení. 14. Z dalších důkazů soud neučinil žádné skutkové závěry. 15. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 16. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 17. Podle § 3 odst. písm. a) z.s.ú. se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 18. Podle § 9 odst.1 z.s.ú.je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 19. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 23. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 24. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností [právnická osoba], bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. 25. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval právní předchůdce žalobce informace týkající se příjmu žalovaného, a to pouze z transakční historie jeho účtu. Z těchto však plyne, že konečný měsíční zůstatek žalovaného se pohyboval pouze v jednotkách či desítkách korun v kladných hodnotách, v některých měsících byl zůstatek dokonce záporný (blíže výpisy z účtů žalovaného za období od 1. 1. 2013 do 1. 1. 2014). Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Žalovaný neuvedl žádné výdaje, právní předchůdce žalobce na ověření výdajů žalovaného zcela rezignoval a výší výdajů žalovaného určil blíže nespecifikovaným postupem na částku 7 038 Kč. 26. V posuzované věci právní předchůdce žalobce žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, dostatečně nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného (a pokud ano, musel by dospět k závěru, že tyto jsou zcela nedostatečné) či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr. Žalobce v reakci na výzvu soudu nadto výslovně uvedl, že dalšími důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného ne