34 C 44/2021-65 — Městský soud v Brně

Žalobou podanou na soud dne 17. 2. 2021, doplněnou o podání ze dne 26. 3. 2021 a 9. 8. 2021, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 067,58 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel s žalovaným dne 1. 2. 2018 smlouvu o vydání kreditní karty, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit čerpaný úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 23,99 % ročně a poplatky dle ceníku v pravidelných měsíčních splátkách. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalovaný neplatil sjednané měsíční splátky, žalobce proto dne 31. 3. 2020 celou dlužnou částku zesplatnil. Dlužná částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 14 567,58 Kč, kapitalizovaným úrokem za dobu od 1. 4. 2020 do 14. 8. 2020 ve výši 1 772,90 Kč, poplatky ve výši 500 Kč a dalším příslušenstvím. Dne 25. 8. 2020 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a.s., která následně dne 8. 9. 2020 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce. Jelikož se žalovanému nepodařilo doručit na známou adresu v cizině ([země]), byl mu usnesením ze dne 10. 6. 2021, č.j. 34 C 44/2021-46, ustanoven opatrovník z řad advokátů, Mgr. [jméno] [příjmení]. Žalovaný se jeho prostřednictvím k žalobě vyjádřil v tom smyslu, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Uvedl, že žalobce nedoložil podepsanou klientskou smlouvu ze dne 1. 2. 2018 a rovněž neuvedl, z čeho dlužná částka sestává. Závěrem opatrovník navrhl zamítnutí žaloby a to alespoň co do příslušenství (s výjimkou zákonného úroku z prodlení), neboť uzavřená smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] ze dne 1. 2. 2018, ceníku a všeobecných podmínek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěrový rámec do výše 15 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Mezi účastníky byla sjednána pevná úroková sazba pro bezhotovostní transakce ve výši 23,99 % ročně, žalovaný se rovněž zavázal hradit měsíční poplatek za správu karty ve výši 50 Kč a další poplatky podle ceníku společnosti [právnická osoba] Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky ve 12 pravidelných měsíčních splátkách ve výši dle splátkového kalendáře. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 8. 4. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] při posouzení žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ke kreditní kartě nepožadovala potvrzení o příjmu, měsíční příjem 18 000 Kč žalovaný potvrdil telefonicky. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty bylo zjištěno, že splátky byly ze strany žalovaného hrazeny nepravidelně a v různé výši, poslední úhrada ze strany žalovaného ve výši 759,08 Kč byla provedena dne 15. 10. 2019. Čerpaná (dlužná) jistina činila 14 567,58 Kč a poplatky 500 Kč. Z přípisu ze dne 2. 4. 2020 se podává, že společnost [právnická osoba] z důvodu prodlení žalovaného s úhradou úvěru prohlásila celý dluh za okamžitě splatný ke dni 31. 3. 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 8. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], jako původní věřitel, postoupila svoji pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a.s. jako přechodného věřitele, přičemž tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena dne 25. 9. 2020. Ze smlouvy o postoupení 8. 9. 2020 soud zjistil, [právnická osoba] a.s. jako přechodný věřitel, postoupila svoji pohledávka za žalovaným na žalobce, přičemž tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena dne 19. 1. 2021. Z výzvy k plnění ze dne 19. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností [právnická osoba] a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. V rámci posouzení úvěruschopnosti společnost [právnická osoba] neučinila téměř ničeho. Právní předchůdce žalobce žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr. Žalovaný pouze uvedl (a právní předchůdce žalobce do návrhu na uzavření smlouvy zapsal) údaje o příjmu žalovaného ve výši 18 000 Kč sdělené telefonicky. Žalobce v reakci na výzvu soudu nadto výslovně uvedl, že nezná konkrétní okolnosti předcházející uzavření smlouvy. [právnická osoba] následně sdělila, že žádost žalovaného o poskytnutí úvěru byla automaticky schválena na základě telefonického sdělení žalovaného o výši jeho příjmů bez předložení dokladů. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a spokojil se s údaji, které sdělil žalovaný bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považov