34 C 57/2021-34 — Městský soud v Brně

1. Žalobou došlou soudu dne 7. 4. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 210 150 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 28. 5. 2018 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru č. [anonymizováno], na základě které poskytl žalobce žalovanému jistinu ve výši 210 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit úvěr v 96ti pravidelných měsíčních splátkách po 3 483,04 Kč. Ze strany žalovaného však nebylo plněno řádně, žalobce proto z důvodu opakovaného porušování žalovaným od smlouvy o úvěru odstoupil ke dni 23. 11. 2018. Žalovanému vůči žalobci vznikl dluh ve výši 210 150 Kč s příslušenstvím, který je předmětem této žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Soud provedl dokazování žádostí o poskytnutí hotovostního úvěru [anonymizováno] plus, Smlouvou o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno] [bankovní účet] (dále jen„ Smlouva“), všeobecnými obchodními podmínkami pro zakládání a vedení účtů fyzických osob, sazebníkem bankovních poplatků [anonymizováno], podmínkami pro poskytování hotovostních úvěrů, historií úvěru za období od 28. 5. 2018 do 23. 11. 2018, transakční historií účtu žalovaného do 22. 11. 2017 do 9. 1. 2020, výzvou k úhradě dlužné částky a odstoupením od smlouvy ze dne 18. 9. 2018, a předžalobní výzvou ze dne 25. 2. 2020. Z výše uvedených listin soud zjistil, že žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne 28. 5. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal vyplatit žalovanému úvěr ve výši 210 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr pravidelně splácet v 96ti měsíčních splátkách ve výši 3 483,04 Kč. Účastníci si v čl. 5 Smlouvy dohodli roční úrokovou sazbu 7,9 % ročně z dosud nesplacené části čerpané jistiny. Žalovaný opakovaně porušoval smluvní podmínky, když řádně a včas nehradil splátky ve sjednané výši. Žalobce proto dne 23. 11. 2018 odstoupil od smlouvy a dluh žalovaného se stal téhož dne splatným. K uvedenému dni činila celková dlužná jistina částku 210 000 Kč a dlužné poplatky částku 150 Kč (dle Sazebníku poplatků byla za 1. upomínku účtována částka 150 Kč). Kapitalizovaný úrok ve výši 7 698,20 Kč představuje neuhrazený smluvní úrok ve výši 7,9% splatný v jednotlivých splátkách úvěru vždy z aktuální výše jistiny do dne splatnosti jednotlivých splátek tak, jak plyne z přiloženého harmonogramu splátek. Předžalobní výzvou ze dne 25. 2. 2020 byl žalovaný prostřednictvím právního zástupce žalobce vyzván k úhradě žalované částky včetně úroku z prodlení. 5. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. 6. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 7. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č.89/2012 Sb. (dále jen„ občanský zákoník“). Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 občanského zákoníku jde-li o prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády. 8. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu, soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 210 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách ve výši 3 483,04 Kč měsíčně. Žalovaný porušil svoji povinnost plynoucí mu ze Smlouvy, když řádně (v plné výši) a včas neuhradil splátky úvěru, ačkoliv žalobce svoji smlouvou převzatou povinnost vůči žalovanému splnil. Vzhledem k uvedenému soud přiznal žalobci oproti žalovanému právo na zaplacení částky ve výši 210 150 Kč (jistina 210 000 Kč a poplatky za upomínku 150 Kč) a 7 698,20 Kč (smluvní úrok). Protože žalovaný svůj dluh řádně a včas neuhradil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení. 9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalovanému, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Náklady řízení žalobcem vynaložené činí 42 819 Kč a představují: - zaplacený soudní poplatek 8 406 Kč - náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 9 180 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) - paušální částku náhrad hotových výdajů 900 Kč (za 3 úkony po 300 Kč) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 5 973 Kč.