38 C 149/2020-60 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 15. 6. 2020 po částečném zpětvzetí se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 10.000 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] [] [] [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), na základě smlouvy o úvěru ze dne 25. 7. 2018 poskytl žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč, žalovaný však dosud žalobci dlužnou částku nevrátil, i když byl splatný do dne 10. 8. 2018. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou ze dne 16. 12. 2019. V případě neprokázání uzavření smlouvy se žalobce domáhal vydání částky jako bezdůvodného obohacení. Žalobce marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z předložených listinných důkazů, a to obchodních podmínek věřitele, standardních informací o spotřebitelském úvěru, smlouvy o úvěru ze dne 25. 7. 2018, dokumentu„ Loan application info“, výňatku z výpisu z účtu ke dni 25. 7. 2018, sdělení banky ze dne 3. 6. 2021, výpisu [číslo] předžalobní výzvy ze dne 22. 1. 2020 včetně podacího lístku, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2020, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 včetně přílohy a fotokopie občanského průkazu, soud zjistil následující skutkový stav: 4. Žalobce předložil soudu žalovaným nepodepsanou smlouvu o úvěru, na základě které měl věřitel poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč, které měl žalovaný splatit spolu s poplatkem ve výši 1.700 Kč nejpozději do 8. 8. 2018. Dle dokumentu„ Loan application info“ měl být úvěr splacen do 10. 8. 2018. Dle výňatku z výpisu z účtu a sdělení banky věřitel na účet žalovaného zaslal dne 25. 7. 2018 částku 10.000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019, jak vyplynulo z přílohy této smlouvy. Toto bylo žalovanému oznámeno listinou ze dne 22. 1. 2020. Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužných částek předžalobní výzvou ze dne 22. 1. 2020 se splatností do tří dnů. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny pro spor žádné rozhodné skutečnosti. 5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle ust. § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Podle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobce tvrdil, že byla uzavřena smlouva na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by konkrétně žalovaný se smlouvou souhlasil. Smlouva není žalovaným podepsána ani zde není možnost jednoznačného určení jednající osoby, když kopie občanského průkazu, sms, inkaso ani emaily jednoznačně nemohou určit, kdo byl jednající osobou, která sms, email či občanský průkaz poskytla, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na občanském průkazu. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv uvedený žalobcem neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost identifikace osoby. K jednoznačné identifikaci jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy. Žalobce dle svých tvrzení navíc nedisponuje jakýmikoliv jinými, než předloženými důkazy, kterými by mohl prokázat uzavření smlouvy právě s žalovaným. 10. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná ve výši skutečně poskytnuté částky ve výši 10.000 Kč. Předestřená smlouva nebyla ze strany žalovaného řádně podepsána a tím pádem nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření předmětné smlouvy. Věřitel tak poskytl žalovanému dne 25. 7. 2018 peněžní prostředky bez právního důvodu a žalovaný se tak bezdůvodně obohatil na úkor věřitele. Věřiteli tak vznikl dle § 2993 OZ nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 10.000 Kč. Žalovaný zůstal ve sporu neaktivní a neprokázal, že by svou povinnost vydat bezdůvodné bohacení do dnešního dne splnil. Pohledávka za žalovaným byla v mezidobí postoupena v souladu s ust. § 1879 OZ na žalobce, který je tak oprávněn ji nárokovat. Soud tedy žalobě vyhověl v této částce a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužných částek výzvou ze dne 22. 1. 2020 se splatností do 3 dnů od sepsání výzvy. Žalovaný se tak ocitnul v prodlení dne 28. 1. 2020. Od tohoto data žalobci náleží úrok z prodlení. Žalobce nárokoval úrok z prodlení ve výši 9 % ročně, a tak soud žalobci přiznal úrok v této výši, když v souladu s ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. nemůže překročit návrhy účastníků. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. Soud žalobu zamítnul v rozdílu mezi nárokovaným úrokem z prodlení od data 11. 8. 2018 a úrokem přiznaným. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu. Žalobce prokázal, že žalovaného vyzval nejdříve výzvou ze dne 22. 1. 2020. 12. S ohledem na neprokázání existence výše uvedených smluv se soud dále nezabýval otázkou ohledně případné absolutní neplatnosti smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), která by dle obsahu tvrzení žalobce ohledně podmínek sjednání smluv mohla přicházet v úvahu. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Plná náhrada nákladů řízení žalobce by byla představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.000 Kč a odměnou právního zástupce žalobce dle ust. § 7, § 14b a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, a to za tři úkony právní služby učiněné před podáním žaloby po 300 Kč, dále za jeden úkon právní služby učiněné po podáním žaloby po 1.000 Kč (částečné zpětvzetí žaloby co do částky 1.700 Kč), dále za tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a jednu náhradu hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby učiněné před podáním žaloby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, a tyto úkony právní služby učiněné po podání žaloby: částečné zpětvzetí, a daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 525 Kč dle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Celkem se jedná o částku 4.025 Kč. Žalobce byl úspěšný z 77,16 %, žalovaný z 22,84 %. Žalobci tak náleží náhrada nákladů ve výši 54,32 % z úspěšného nároku, tedy 2.186 Kč po zaokrouhlení, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 14. Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 advokátního tarifu, když ustáleným vzorem, o kterém mluví příslušné ustanovení, se nemyslí formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale samotný styl a obsah žaloby. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o úvěru a žalovaných. Z mínění soudu jde o druh žaloby, na který dopadá ustanovení §14b advokátního tarifu.