38 C 151/2021-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1.525 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná se dne 25. 8. 2020 při kontrole MHD neprokázala platnou jízdenkou. Žalované byla tak pověřenou osobou uložena povinnost uhradit přirážku k jízdnému, o čemž byl sepsán zápis. Žalovaná dosud žalobci dlužnou částku neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem souhlasili za použití § 101 odst. 4 občanského soudního řádu). 4. Z předložených listinných důkazů soud učinil závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 25. 8. 2020 v 11:28 hodin uzavřena konkludentním jednáním smlouva o přepravě osob tím, že žalovaná použila dopravní prostředek žalobce na lince [číslo] v úseku zastávky [ulice]. Žalobce pro žalovanou přepravu provedl, žalovaná však cenu za přepravu podle přepravního řádu, tarifu a vyhlášených smluvních přepravních podmínek nezaplatila. Žalovaná byla žalobcem vyzvána, aby jízdné ve výši 25 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč uhradila žalobci do 3 dnů. 5. Podle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 6. Podle ust. § 2578 občanského zákoníku podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. 7. Podle ust. § 7 odst. 5 věta první a druhá vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu, nezakoupí-li si cestující jízdenku před nástupcem do vozidla, přestože mu to dopravce umožnil, smí nastoupit do vozidla bez jízdenky, jestliže dopravce zajišťuje ve vozidle prodej jízdenek a cestující si zakoupí jízdenku po nástupu do vozidla bezodkladně. V takovém případě cestující zaplatí jízdné s přirážkou. Výši této přirážky stanoví dopravce ve smluvních přepravních podmínkách a uvede v tarifu. 8. Podle ust. § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, uzavřením přepravní smlouvy přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. 9. Podle ust. § 37 odst. 5 věta druhá, písmeno c) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, v platném znění, cestující je dále povinen na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržení přepravního řádu. 10. Podle ust. § 37 odst. 6 téhož zákona, výše přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1.500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1.500 Kč. 11. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaná porušila svoji povinnost plynoucí ze shora citovaných zákonných předpisů, když při přepravě v dopravním prostředku žalobce nepředložila pověřenému pracovníkovi platný jízdní doklad, tedy řádně označenou jízdenku ani průkazku s platným kupónem. Tyto skutečnosti byly zjištěny ze zápisu o provedené přepravní kontrole. Za této situace je tedy žalovaná povinna v souladu se Smluvními přepravními podmínkami dopravce (čl. 8 odst. 8 a čl. 9 odst. 7, platnými v době přestupku) a dále v souladu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními zaplatit žalobci požadovanou přirážku k jízdnému. 12. Protože žalovaná nezaplatila dlužnou částku žalobci v řádné době, je v prodlení. Soud vycházel z ust. § 1970 občanského zákoníku, kdy žalobci vzniklo právo požadovat od žalované i úrok z prodlení, když výše úroku z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náleží mu proto plná náhrada nákladů řízení, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, v odměně právního zástupce žalobce ve výši 600 Kč dle ust. §14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, a to za tři úkony právní služby po 200 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba a výzva k plnění, a daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 189 Kč dle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Celkem se jedná o částku 1.489 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 advokátního tarifu, když ustáleným vzorem, o kterém mluví příslušné ustanovení, se nemyslí formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale samotný styl a obsah žaloby. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze časové údaje o přepravě bez platné jízdenky s uvedením linky použitého hromadného prostředku, dosazované do ustáleného vzoru textu žalobního odůvodnění (např. spisy vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 38 C 235/2015, 38 C 3/2016 apod.). Podle mínění soudu jde o takový druh žaloby, na který dopadá ustanovení §14b advokátního tarifu.