38 C 165/2021-24 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1.525 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná se dne 2. 6. 2020 při kontrole MHD neprokázala platnou jízdenkou. Žalované byla tak ověřenou osobou uložena povinnost uhradit přirážku k jízdnému, o čemž byl sepsán zápis. Žalovaná dosud žalobci dlužnou částku neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem souhlasili za použití § 101 odst. 4 občanského soudního řádu). 4. Z předložených listinných důkazů soud učinil závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 2. 6. 2020 v 8:23 hodin uzavřena konkludentním jednáním smlouva o přepravě osob tím, že žalovaná použila dopravní prostředek žalobce na lince [číslo] zastávka [ulice]. Žalobce pro žalovanou přepravu provedl, žalovaná však cenu za přepravu podle přepravního řádu, tarifu a vyhlášených smluvních přepravních podmínek nezaplatila. Žalovaná byla žalobcem vyzvána, aby jízdné ve výši 25 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč uhradila žalobci do 3 dnů. 5. Podle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 6. Podle ust. § 2551 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dopravce se při přepravě postará o bezpečnost a pohodlí cestujícího. Podrobnosti upraví přepravní řády. 7. Podle ust. § 7 odst. 5 věta první a druhá vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní přepravu, nezakoupí-li si cestující jízdenku před nástupcem do vozidla, přestože mu to dopravce umožnil, smí nastoupit do vozidla bez jízdenky, jestliže dopravce zajišťuje ve vozidle prodej jízdenek a cestující si zakoupí jízdenku po nástupu do vozidla bezodkladně. V takovém případě cestující zaplatí jízdné s přirážkou. Výši této přirážky stanoví dopravce ve smluvních přepravních podmínkách a uvede v tarifu. 8. Podle ust. § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní dopravu, uzavřením přepravní smlouvy přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. 9. Podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Podle ustanovení § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1.500 Kč. 10. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaná porušila svoji povinnost plynoucí ze shora citovaných zákonných předpisů, když při přepravě v dopravním prostředku žalobce nepředložila pověřenému pracovníkovi platný jízdní doklad, tedy řádně označenou jízdenku ani průkazku s platným kupónem. Tyto skutečnosti byly zjištěny ze zápisu o provedené přepravní kontrole. Za této situace je tedy žalovaná povinna v souladu se Smluvními přepravními podmínkami dopravce (čl. 8 odst. 8 a čl. 9 odst. 7, platnými v době přestupku) a dále v souladu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními zaplatit žalobci požadovanou přirážku k jízdnému. 11. Žalobci také náleží úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je dána ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náleží mu proto plná náhrada nákladů řízení, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, v odměně právního zástupce žalobce ve výši 600 Kč dle ust. §14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, a to za tři úkony právní služby po 200 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba a výzva k plnění, a daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 189 Kč dle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Celkem se jedná o částku 1.489 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 advokátního tarifu, když ustáleným vzorem, o kterém mluví příslušné ustanovení, se nemyslí formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale samotný styl a obsah žaloby. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze časové údaje o přepravě bez platné jízdenky s uvedením linky použitého hromadného prostředku, dosazované do ustáleného vzoru textu žalobního odůvodnění (např. spisy vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 38 C 235/2015, 38 C 3/2016 apod.). Podle mínění soudu jde o takový druh žaloby, na který dopadá ustanovení §14b advokátního tarifu.